Lékárník z Harzu
Objevit nový chemický prvek je dnes už přirozenou cestou nemožné. V dobách vzniku analytické chemie však měli někteří vědci na svém kontě i několik takových objevů. A nemusely se ani odehrávat ve vědeckých laboratořích. Stačila i správně vybavená lékárna. Své by o tom mohl vyprávět Martin Heinrich Klaproth (1743 ─ 1817), objevitel uranu.
„Nedávno byla uznáno [že existuje] sedmnáct kovových substancí jako samostatné kovy, každý mající příznačnou povahu. Záměrem této práce je přidat k tomuto počtu jeden, jehož chemické vlastnosti jsou dále vysvětleny. Tato zvláštní fosilie, jejímž rozkladem jsem objevil novou metalickou substanci, je černá, čili pechblende, jak byla dosud nazývána … nalézá se v Joachimstalu [Jáchymově] v Čechách …“
Letos je tomu 221 let, kdy se ve vědecké práci objevil tento text, jehož autorem byl Martin Heinrich Klaproth, rodák z německého městečka Wernigerode, kde se narodil v rodině krejčího. Když bylo chlapci osm let, vyhořeli, takže aby byly vůbec nějaké peníze na vzdělávání tří synů, Martin si začal vydělávat zpíváním v tamním kostelním sboru a současně chodil do místní latinské školy, ale neukončil ji. Naučil se trochu latinsky a v šestnácti letech začal svou životní dráhu jako lékárnický učedník.
Začala v radniční lékárně v Quedlinburgu, kde, jak později napsal, se za dva roky nic nenaučil. Následovalo učení v dalších lékárnách, jak bylo tehdy obvyklé, jednou ze zastávek byla berlínská lékárna „U anděla“, snad nejlepší z tehdejších dvaadvaceti v tomto městě. Sedmileté tovaryšské putování zakončil Klaproth v Gdaňsku, tehdy pruském, v radniční lékárně. Když se roku 1771 vrátil do Berlína, přijal zde místo v lékárně „U bílé labutě“, jejíž majitel, výtečný chemik Valentin Rose (1736 ─ 1771) krátce poté v mladém věku zemřel. Tehdy sedmadvacetiletý Klaproth se ujal lékárny, kterou ale jen spravoval jako administrátor.
Obrat v jeho životě nastal poté, kdy se bohatě oženil, takže si mohl koupit vlastní lékárnu. Následující dvě desetiletí byla lékárna „U medvěda“ nejen výtečně prosperující podnik, ale současně pozoruhodné špičkové vědecké centrum. Klaproth se stává známý jako vynikající analytický chemik, průkopník chemického zkoumání starožitností, skla, mincí, a také prehistorických kovových objektů. Proslulost mu však získalo použití chemie v mineralogii.
Jak nalézt uran
V úvodním citátu z Klaprothovy práce je německý název rudy, kterou známe jako smolinec, o níž vědci původně soudili, že náleží mezi zinkové rudy, později dospěli k závěru, že je to patrně ruda železa a dokonce ji podle toho přejmenovali na Eisen-pecherz. Další výzkumy posunuly jáchymovskou rudu zase jinam ─ objevil se názor, že by mohla být nějak spojena s wolframem. Byla to série omylů, z nichž však nemůžeme tehdejší učence vinit. Analytická chemie se teprve rozvíjela.
Až Klaprothovi se podařilo dokázat ve smolinci nový kov, dosud neznámý, který nazval latinsky uranium, podle planety, kterou roku 1781 objevil anglický astronom sir William Herschel (1738 ─ 1822). Vynecháme podrobnosti chemických reakcí, jimiž Klaproth posléze získal žlutou pastu, o níž správně usoudil, že je to oxid nového kovu. Chtěl ale získat tento kov v čisté, kovové podobě, a proto tuto pastu žíhal s dřevěným uhlím, což byla klasická metoda izolace kovů z jejich sloučenin. Černý kovově lesklý prášek, který se posléze objevil, byl následujících pět desetiletí pokládán za kovový uran, než se ukázalo, že je to ve skutečnosti jiný oxid tohoto kovu. Zatímco objev uranu je datován 1789, podařilo se připravit tento chemický prvek v kovové podobě až roku 1841.
To později vedlo k závěru, kdy lze hovořit o objevu chemického prvku. Mělo být jednoznačně prokázáno chemickými reakcemi, že se daný prvek liší od všech dosud známých. Za druhé, nebylo podmínkou, aby byl dotyčný prvek připraven v čisté podobě. K tomuto bodu významně přispěl brilantní Klaprothův výkon, když tento učenec prokázal jednoznačně, že našel nový prvek, ale ve skutečnosti ho v čisté podobě nikdy neměl.
Po tomto úspěchu, a ještě dalších, byl Klaproth povolán roku 1800 jako chemik na Berlínskou Akademii Věd, a roku 1810 se stal prvním profesorem chemie na nově založené berlínské univerzitě. S jeho jménem je spojena řada významných objevů, z nichž se nejvíce připomínají objevy chemických prvků ať již samostatné nebo nezávislé na dalších učencích. Tak ve stejném roce 1789 kdy objevil uran, přidal ještě další prvek, zirkon, jenž byl rovněž izolován v čisté podobě až později. O tři roky později následoval Klaprothův nezávislý objev dalšího chemického prvku, titanu. Rovněž nezávisle na jiných badatelích odhalil Klaproth stroncium, v jednom sibiřském minerálu objevil roku 1797 chrom. Roku 1803 našel spolu s dalšími vědci ve švédském minerálu tungsteinu další prvek, cer. Navíc potvrdil předchozí objevy chemických prvků telluru a berylia.
Nezmiňujeme se o dalších Klaprothových objevech týkajících se techniky rodící analytické chemie. Byl to jeden z největších chemiků historie, mimořádně nadaný a pilný, který ve skutečnosti nedokončil ani střední školu. V jeho osobě patrně vyvrcholila éra lékárníků, kteří se stali významnými vědci, což spadá do období přibližně od poloviny 18. do prvních desetiletí 19. století.
O Martinu Heinrichu Klaprothovi jsem s prof. Vladimírem Karpenkem hovořili v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru 28.5.2010.
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
