Lehká bota není pro každého, míní běžec Luboš Brabec

02461735.jpeg
02461735.jpeg

Dálkové běhání se stalo módou. Kde jsou hranice rozumného běhání? Lze mluvit o rozumu, když někteří lidé běhají po asfaltu znečištěných velkoměst?

Městské dálkové běhy jsou prospěšné především pořadatelům, protože na nich vydělají. „Centrum města se s dálkovým během nesžilo. Masové akce v centrech našich měst překáží. Lidé na takové akce nejsou připraveni,“ řekl v pořadu Pro a proti sportovní novinář Josef Káninský.

S jeho názorem nesouhlasí běžec a autor knihy Běhání a jiné pošetilosti Luboš Brabec. Podle něj městské dálkové běhy člověku párkrát do roka neškodí. Jinak souhlasí s tím, že jde především o byznys pro pořadatele. „Maraton v Praze se prodává jako maraton v jedinečných kulisách historického centra.“


Brabec: „Kdo běhá ultramaraton, ubližuje si míň než někdo, kdo se ze dne na den rozhodne pro běh na deset kilometrů. Ultramaratonec je zkušený běžec, který běhá několik let a má natrénováno. Protože běhání je móda, do jisté míry snobizmus, nepřipravených běžců přibývá. Půl roku až rok trvá člověku, který „vstal z gauče“, aby se vytrénoval na maraton.“

Samotný fenomén běhání se dostává čím dál víc do povědomí lidí. Dnešní počty běžců připomínají situaci v 80. letech. Viditelné je to na závodech, které mají delší tradici a tudíž možnost srovnání. Začátek 90. let je spojen s menším zájmem o běhání. Masové sportování připomínalo staré časy.

„Po roce 2000 generace Husákových dětí zjistila, že není v kondici. Fyzicky se chtěla cítit jako ve dvaceti. Běh byl jedním z nejpřirozenějších sportů, který mohla zkusit,“ tvrdí Luboš Brabec.

Současný fenomén běhání Josef Káninský nevnímá. „Nejsem si jistý, že čím dál víc lidí běhá. Lidé běhali vždy, nebo se věnovali jiné pohybové aktivitě.“ Moderní člověk ztratil kontakt s přírodou. Protože naše tělo je také příroda, ztratili jsme kontakt s vlastním tělem. „Proto hledáme opory někde jinde, třeba v běhání.“


Káninský: „Lidé, kteří neposlouchají své tělo, netrénují, běhají z hecu nebo jiného egoistického důvodu, si jednoznačně ubližují. Lidé si myslí, že když si koupí botu za pět tisíc, která je vypolstrovaná, že mají vystaráno. Neuvědomují si, že neběží jejich bota, ale jejich noha.“

Pokud myšlence běhání člověk uvěří a s tělem bude komunikovat, může zvládnout i víc než jsou v průzkumech doporučené 3 hodiny běhání týdně. Běhání je levný sport.

Ten podle Luboše Brabce znamená změnu životního stylu, zdravě jíst a zdravě spát. „Znám lidi, kteří zvládnou 30 maratonů za rok nebo běhají maraton každý víkend. Důležité je neběhat naplno, ale třeba na 80 procent, aby se tělo zregenerovalo.“

Časy 70. a 80. let se projevují v dnešních minimalistických botách. „Trend s tenkou podrážkou se vrací. Lehčí bota nepovolí být k sobě nešetrný. Nutí líp našlapovat, měnit styl, může to být zdravější. Lehčí boty nejsou pro každého, ale pro ty, co jsou zvyklí běhat,“ uzavírá běžec.