Léčba nezaměstnanosti

Proto ve všech civilizovaných státech pobírají nezaměstnaní státní podporu, která ve svém úhrnu tvoří nemalou část výdajů státního rozpočtu. Výše zmíněné podpory je stát od státu různá, ale často se setkáváme s jejím zneužíváním, neoprávněným pobíráním celé částky nebo její části. Nejinak je tomu v České republice. Lidé často pobírají podporu jako nezaměstnaní, ale přitom načerno pracují.

V současné době je průměrná doba, souzeno dle článku v Lidových novinách, po níž nezaměstnaný bere podporu, jeden a půl roku. To je prý o polovinu více než před 4 lety. Trend je tedy velmi nepříznivý. Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje proto novelu zákona, podle níž by měli ti nezaměstnaní, kteří jsou bez práce déle než jeden rok, povinni se zúčastnit veřejných prací vypsaných a organizovaných obcemi. Pokud by nezaměstnaný odmítl, přišel by o polovinu své podpory.

Jak nám sdělili na tiskovém odboru zmíněného ministerstva, zákon však bude doručen vládě k projednání až za několik měsíců. Je to sice škoda, ale situaci nezaměstnaných již lze řešit v tomto ohledu i v rámci stávající legislativy. Své zkušenosti mají s nezaměstnanými a veřejnými pracemi již mnohé obce. Lidové noviny nás informují o případu obce Olešnice, nacházející se v Jihomoravském kraji. Když začal starosta obce posílat nezaměstnaným výzvy k účasti na veřejných pracích v obci, ukázalo se najednou, že skutečných lidí bez práce je daleko méně. Leckteří z nich totiž pracují načerno v různých firmách či dokonce v zahraničí.

Málokdo z nich mohl nebo chtěl svou černou práci přerušit, a tak se raději z Úřadu práce odhlásil, i když tím neodstranil svůj daňový únik. Míra nezaměstnanosti tímto jednoduchým zásahem nicméně klesla z více než 10 procent na procent asi 6, což je podstatně méně, než činí republikový průměr. Ten se pohybuje kolem 10 procent. Ministr financí Bohuslav Sobotka odhaduje, že mezi takzvanými nezaměstnanými je hodně těch, kteří stát prostě okrádají. Soudí, že lidí, kteří kombinují práci načerno s pobíráním dávek, a tím i neplacení daní, může být desetitisíce. Z těch, kdo opravdu práci nemají, jen málokdo chce riskovat, kdyby totiž odmítl bezdůvodně nabídku, že jej pracovní úřad vyřadí na tři měsíce z evidence.

Při veřejných pracích nestaví zaměstnaní nezaměstnaní v Olešnici navíc žádné Potěmkinovy vesnice, takže nepřicházejí o pocit potřebnosti své práce. Pracují v lese, udržují městskou zeleň, opravují hráze a provádějí výkopové práce. Starosta dokonce dává přednost mladým lidem po škole, aby se totiž naučili pracovní morálce a nevyřadili se tak sami ze společnosti, když dosud v žádném pracovním poměru nebyli a nemohli si osvojit ani žádné samozřejmé pracovní návyky, jako je třeba ranní vstávání.

Nábor na veřejné práce podle starosty zmíněného městečka prý ukáže, kdo o práci skutečně stojí a komu se jednoduše pracovat nechce. Proto mají o smlouvy s obcemi v tomto smyslu zájem i pracovníci Úřadu práce. A obě strany, starostové i pracovníci Úřadu práce, vítají iniciativu Ministerstva práce a sociálních věcí na další zdokonalení legislativy v této záležitosti. Zopakujme si ještě jednou, že v návrhu zmíněného ministerstva se píše, aby veřejné práce byly povinné pro ty nezaměstnané, kteří jsou bez práce déle než 1 rok.

A ti, kteří by odmítli, by nadále pobírali jen polovinu své podpory. Pro fyzicky handicapované by zřejmě platil jiný režim. Ke zmírnění a potlačení onoho civilizačního problému zvaného nezaměstnanost lze jistě přispívat mnoha způsoby. Možnost využívání účasti na veřejných pracích se mi zdá jak důstojná, tak ekonomicky účinná. A jak je vidět, je možno nezaměstnanost snižovat záslužným způsobem i v rámci dosavadní legislativy.