Kvůli dopingovému skandálu možná bude Rusko chybět na olympiádě

„Všechno se to děje jenom proto, aby se vytvořil tlak na Mezinárodní olympijský výbor, který bude 5. prosince rozhodovat o účasti ruského národního týmu na zimní olympiádě v Pchjongčchangu,“ domnívá se Gazzajev.

„Neexistují žádné skutečnosti, na základě kterých by dnes bylo možné naše sportovce diskvalifikovat. Roli tu hrají dva faktory – politika a konkurence. Ta negativní atmosféra, zuřivá propaganda, kterou šíří především západní sdělovací prostředky, se vytváří záměrně. A nemám tu na mysli jen přibližující se olympiádu, ale spojuji to i s blížícími se prezidentskými volbami v roce 2018,“ dodal Gazzajev.

Nástroj ruské zahraniční politiky

Nad širšími souvislostmi ruské dopingové aféry se na francouzském odborném portálu Hérodote zamýšlí expert na takzvanou soft power Lukas Aubin.

Uvádí, že od nástupu Vladimira Putina k moci se soft power bezpochyby stala jedním z nástrojů ruské zahraniční politiky. A léta 2002 až 2018, kdy Rusko začalo vystupovat jako jeden z hlavních organizátorů velkých mezinárodních sportovních událostí, v tomto ohledu nesla doslova sportovní pečeť.

Zapřažení oligarchů

Díky restrukturalizaci mocenské vertikály mohl Vladimir Putin zapřáhnout do služeb sportu nejen státní orgány, ale také oligarchy, soukromé podniky a samotné sportovce, aby pozvedli štít ruského sportu. Od roku 2013 byla role sportovní diplomacie v Rusku definována ještě jasněji. Stanovila si za cíl využít sportu, podobně jako kultury, vzdělání a vědy, pro vytvoření pozitivního obrazu Ruska, myslí si Aubin.

Olympijská vlajka |foto: thesportdigest .com

Aféra s dopingem ale podle něj ilustruje hybridní charakter ruské sportovní diplomacie. Třebaže vysoce postavení úředníci zpočátku všechna obvinění odmítali, postupem času své postoje přehodnotili a uznali, že Rusko má s dopingem problémy.

Ministr sportu opustil funkci

Několik měsíců poté, co dopingová aféra odstartovala, odešel z funkce ministr sportu Vitalij Mutko. Měl to snad být pozitivní signál vyslaný sportovnímu světu? Ne tak úplně. Mutko se totiž zakrátko na ministerstvo sportu vrátil jako jeho náměstek.

Tato obojetná sportovní diplomacie je obecně charakteristická pro ruskou soft power posledních let. Utajeným cílem se nezdá být snaha o frontální útok na mezinárodní instance, ale spíše zasévání pochybností a nejasností pokud jde o jejich legitimitu. „To by nás ovšem mělo vést k přehodnocení koncepce soft power, pokud ji chceme aplikovat na ruský model nebo šíře na model autoritativních států,“ píše v článku pro server Hérodote Lukas Aubin.