Kuvajt a chemici

Ještě nedávno se mluvilo o tom, že pobyt jednotky, na který armáda nemá peníze, budou hradit vděční Kuvajťané. Když se ukázalo, že nic hradit nebudou, armáda měla v plánu ušetřit tím, že stáhne dvě stě vojáků a nechá jich v Kuvajtu jen padesát hlídat zakonzervovanou techniku.

Nebylo by to neobvyklé, na sníženou úroveň pohotovosti takto přešli v Kuvajtu i vojáci němečtí. Nyní ovšem armádě peníze nechybí a není žádný problém. Snad jenom drobnost.

Veřejnost v Kuvajtu nevidí cizí vojáky, tedy ani ty naše, ráda. Právě negativní postoj obyvatelstva je údajně důvodem, proč z proplacení našeho pobytu hostitelem sešlo. Naši vojáci nejsou vítanými, nýbrž pouze trpěnými hosty. Zájem o jejich kompletní přítomnost a připravenost nemají Kuvajťané, ale Američané, kteří se z Kuvajtu připravují zaútočit na Irák.

Přítomnost naší chemické jednotky v Kuvajtu není problémem vojensky - jedná se o respektované profesionály. Ani finanční náklady nakonec nejsou dramaticky vysoké a z případné úspory by stejně byl financován jiný kontingent v rámci stejné mise Trvalá svoboda. Uvažovalo se o vyslání sto dvaceti příslušníků jednotky speciálních sil do Afghánistánu.

Nynější přítomnost našich chemiků v Kuvajtu je problémem politickým. Není příjemné zjistit, že máme vojáky někde, kde je místní obyvatelstvo nechce. Na rozdíl od Američanů, ale třeba i Rusů anebo Číňanů na to nejsme zvyklí.

Od našich politiků bychom měli slyšet, proč bychom vlastně měli této situaci uvyknout, proč má náš voják bránit někoho, kdo o to nestojí. Je to ještě obrana?