Kus Izraele na Ukrajině. Oděsa zažívá židovskou renesanci
Ukrajinské přístavní město Oděsa, kde kdysi žily statisíce Židů, zažívá zlatý věk, nečekaně inspirovaný moderním Izraelem.
Píše to nejstarší izraelský deník Haarec.
Pokud návštěvník Oděsy ví, kam se má podívat, podle listu zjistí, že duchové židovské historie jsou všude: od názvu pizzerie Hava Nagila naproti slavným Potěmkinovým schodům, přes pokrmy jako foršmak, cimes a gefilte fiš, podávané v nejstarších místních restauracích, židovské vtipy a slova z jidiš, jež prošpikovávají místní nářečí, až po desku, která v zarostlém dvoře hlásá: „Zde se zrodil stát Izrael“.
Po velkou část 20. století ale byla židovská Oděsa na ústupu. Na začátku druhé světové války tvořili Židé třetinu městské populace, žilo jich tu asi 200 tisíc. Teď to jsou zhruba tři procenta – přes 40 tisíc osob – a většina z nich se dávno asimilovala.
Velká část oděských Židů je sekulární a pochází ze smíšených rodin. Lidé tu často říkají „má matka je Židovka“ nebo „moje babička je Židovka“. Nepozastavují se přitom nad tím, že podle židovského halachického práva se židovství předává po matce a oni jsou tedy také Židé.
Město intelektuálů
Holokaust přinesl smrt stovce tisíc místních Židů, které v říjnu 1941 zastřelili nebo zaživa upálili rumunští a němečtí okupanti. V dalších desetiletích zbylí příslušníci židovské komunity trpěli útiskem sovětské vlády.
Německo vyšetřuje pachatele masakru u Kyjeva. Potrestání bránily nacistické zákony, říká historik
V Německu vyšetřují trojici bývalých nacistů, kteří jsou podezřelí z účasti na masakru v ukrajinském Babím Jaru v roce 1941. Upozornilo na ně Centrum Simona Wiesenthala.
Ti, kteří si to mohli dovolit, zemi opustili, a vydali se hledat nový život a svobodu do New Yorku nebo Tel Avivu. Dnes má Izrael asi půl milionu občanů pocházejících z území dnešní Ukrajiny. To je přibližně polovina ruskojazyčného izraelského obyvatelstva.
Dějiny Oděsy jsou i dějinami Tel Avivu. Dlouho před založením státu Izrael to byli právě oděští Židé, kteří mezi sebou vybrali peníze na koupi půdy, kde Tel Aviv vznikl, připomíná Haarec.
V Oděse se rovněž narodil zakladatel takzvaného revizionistického neboli nacionalistického sionismu Vladimír Žabotinský, sionistický esejista a intelektuál Achad ha-Am, a žil tu i izraelský národní básník Chajim Nachman Bialik. Tady vydal své první hebrejské básně Ša’ul Černichovski a své mládí tu prožil i Me’ir Dizengoff, ve dvacátých letech první telavivský starosta.
Čtěte takéZemřel nejvýraznější básník z generace zakladatelů Izraele Chajim Guri
Dědicem židovské intelektuální tradice města je časopis Odessa Review, založený Vladislavem Davidzonem. Magazín se inspiruje týdeníkem New Yorker nebo čtvrtletníkem Paris Review.
Davidzon se narodil ruským židovským rodičům v Uzbekistánu, ale když mu bylo sedm let, rodina se přestěhovala do New Yorku na Brighton Beach, do čtvrti, které se přezdívá Malá Oděsa. Studoval slavistiku a v Paříži, kde dodnes částečně bydlí, potkal svou budoucí manželku, pocházející právě z Oděsy.
Zlatý věk Oděsy
Majdan, proevropská ukrajinská revoluce v roce 2014, oba manžele nadchla. Cítili, že by měli také něco udělat pro novou Ukrajinu. „Ukrajinu liberální a kosmopolitní, kde si budou Židé a Ukrajinci rovni,“ píše Davidzon v úvodu k nedávnému „židovskému“ číslu svého časopisu, které se zaměřuje na „vztah mezi Ukrajinci a Židy v minulosti, současnosti a budoucnosti“.
Davidzon sní o zemi, „kde se ukrajinští vědci učí jidiš, aby mohli číst díla velkých židovských spisovatelů v originále; kde oděští Židé vyprávějí oblíbené oděské vtipy v ukrajinštině; a kde se židovská historie chápe jako neodmyslitelná součást ukrajinských dějin“.
Putinova alija. Ruští Židé se po tisících stěhují do Izraele
V roce 2014 do Izraele znovu začali ve větším měřítku přicházet Židé z Ruska. O tom, co je tam přivádí a jak si v Izraeli zvykají, se dočteme v reportáži online deníku Times of Israel.
V jednom ze svých oblíbených podniků si Davidzon objedná tarator, bulharskou studenou polévku z jogurtu s koprem, a kompot, nápoj ze sušeného ovoce. U prostřeného stolu pak vypráví, že se mu jeho sen plní.
Říká, že Oděsa i Ukrajina zažívají zlatý věk. Většina židovské populace sice už město opustila, ale židovská zkušenost je tu prý všude. Oděsa má podle Davidzona židovskou DNA.
Jeho manželka Regina Marjanovská-Davidzonová souhlasí. Její oděská rodina byla vždy kulturně židovská, ať už jde o gefilte fiš či baklažány, které dělala babička, nebo o literaturu a umění.
Žena podotýká, že dnes je židovské kulturní obrození ve městě silnější než kdykoliv předtím. Svůj podíl na tom mají členové židovského ortodoxního hnutí Chabad, ale také izraelská a židovská kulturní centra, která se stala středisky oděského židovského života.
„Každý rok se u nás koná týden izraelského filmu a hodně kulturních akcí souvisejících s Izraelem. Žije tu také mnoho smíšených rodin a skoro všechny se účastní židovského kulturního života,“ upozorňuje Marjanovská-Davidzonová.
Skrytá historie pogromů
Obrození podle deníku Haarec zažívá v Oděse i židovský náboženský život. Město má dvě synagogy s aktivními náboženskými obcemi: Hlavní synagogu, která funguje od založení města na konci 18. století, a Starou synagogu ze začátku 20. století, obnovenou hnutím Chabad v roce 1996.
Třetí synagoze se říká Brodská, roku 1863 ji totiž postavili Židé z Brodů v Haliči. Byla to kdysi největší synagoga v celé jižní části ruské říše, proslavená hlasy svých zpěváků. Dnes je jen stínem velké minulosti. Sto let patřila státu, až před dvěma lety ji vrátili židovské komunitě. Po restaurování se tu bude nacházet náboženská obec hnutí Chabad, oděské židovské muzeum a Středisko tolerance.
V dnešní optimistické židovské Oděse je tak podle izraelského listu těžké vidět město, kde za krvavého protižidovského pogromu v roce 1905 zavraždili 300 lidí. A to byl jen jeden z pěti masakrů, které na přelomu 19. a 20. století u místních Židů vyvolaly děs. Navzdory zprávám, že antisemitismus je na Ukrajině stále silný, Davidzon pevně věří, že Oděsa i zbytek země jsou tolerantnější než západoevropské státy.
„Za celých deset let jsem zažil jediný antisemitský incident,“ říká. „Tahle země je pro nás naprosto bezpečná. V Oděse neexistuje nic jako organizovaný antisemitismus. Často lidem říkám, že s jarmulkou na hlavě se cítím bezpečně v Oděse nebo Kyjevě, ale ne v okolí svého pařížského bytu. Podle mých zkušeností je tu antisemitismus nejslabší v Evropě,“ dodává Davidzon.
Kus Izraele na Ukrajině
Jeho zkušenosti potvrzuje i velký turistický ruch mezi Ukrajinou a Izraelem. V posledních letech využívá výhod bezvízového styku mezi oběma zeměmi čím dál tím víc lidí. Ukrajinský prezident Petro Porošenko v srpnu 2016 oznámil, že zrušení víz vedlo k desetinásobnému nárůstu počtu turistů. Jen v loňském roce Izrael navštívilo 137 tisíc Ukrajinců.
Kulturní výměna se projevuje i na barech a restauracích v centru města: od Allenby, izraelské restaurace, jež své hosty láká vývěskami v hebrejštině a angličtině, po Dizyngoff, ambiciózní podnik nedaleko od památníku Kateřiny Veliké, který připravuje jídlo ve stylu fúze izraelské, francouzské a asijské kuchyně. Na facebookové stránce restaurace se píše, že „Dizyngoff je kus Izraele v centru Oděsy“.
Šestadvacetiletý Alexander Vlasopolov, jeden ze čtyř spolumajitelů podniku, dostal nápad na jeho založení po výletu do Izraele. Podle jeho přesvědčení je Dizyngoff typická telavivská multikulturní a multietnická restaurace se silnými židovskými kořeny.
„Ovlivnila nás židovská a izraelská kultura, ale chtěli jsme, aby restaurace byla navíc zábavná a velmi oděská,“ říká Vlasopolov. Sympatičtí mladí lidé, popíjející koktejly s názvy jako Damašská brána nebo Boker Tov, tedy hebrejsky dobré ráno, jako by to potvrzovali.
Oděsa kdysi dala izraelské kultuře vzniknout. A dnes se na černomořské pobřeží kultura současného Izraele po mnoha peripetiích vrací, konstatuje izraelský deník Haarec.
