KSČM a ČSSD se budou sbližovat

Uvádím toto předběžné ohrazení, protože co teď řeknu, bude asi znít kacířsky. Zdá se mi, že integrace KSČM do standardního politického dění je živelný proces, který lze brzdit, ale nelze jej definitivně odvrátit.

V dějinách se mnohé děje živelně. Např. technický pokrok. Bylo by užitečné ho řídit, zpomalit, ale nejde to, je živelný. Také urbanizace, migrace, sociální a etnické konflikty, krize tradiční rodiny atd. Po nehybnosti předlistopadové epochy se u nás rozběhlo vícero živelných procesů. Např. profilování postojů, smýšlení a chování nastupujících generací. Individuálně lze tomu vzdorovat. Je-li vzdorujících hodně a jsou-li organizováni, mohou takový trend ovlivnit, usměrnit. Mohou ho odvrátit? Přál bych si to. Jistotu ale nemám.

Domnívám se, že takovým živelným procesem na domácí půdě je formování toho, čemu se říká "levice". Nemělo by to překvapit. I ekonomická transformace (resp. privatizace) proběhla živelně. Vznikla mj. sociální skupina držitelů majetku, pozic, konexí nebo aspoň chovatelů naděje.

Odezvou na jejich úspěchy je formování těch, kdo jsou z jejich konjunktury vyřazeni. Z různých důvodů. Proto je to skupina různorodá. Jsou v ní např. ti, co mají sociální kapitál i dovednost zbohatnout, ale tu první příležitost propásli a chtějí ji dohnat. Tedy konjunkturalisté druhého sledu. Od nich je plynulý přechod k těm, kdo staré kabáty nepřevlékli vůbec. Buď si s bývalým režimem zadali příliš, anebo měli dlouhé vedení a pravý čas převlékání kabátů promeškali. A pak je tu neurčité, ale značné množství těch, jimž změna režimu přivodila takové či onaké strádání, anebo kdo cítí, že nemají šanci. - Ti všichni volí ČSSD nebo KSČM. Čím víc je spojí současný a budoucí zájem včetně obav, tím méně jim bude záležet na odlišnosti obou stran.

KSČM je udržována v izolaci morálním pranýřováním. To je stále méně věrohodné. Antikomunismus byl upřímný v dobách komunismu. Dnes je doháněním včerejšího boje. Právo na něj mají ti, kdo tehdy opravdu trpěli, např. muklové a jejich nejbližší. Brojí-li dnes proti KSČM zazobaný pravičák, sám bývalý komunista, je k smíchu. Stejně tak komentátor, který horlí na stránkách neseriózního listu, jehož žurnalistické neplechy mu přitom nevadí.

Proti čemu by se bojovat mělo, jsou škody, které bývalý režim napáchal v lidských duších, ale to je nesnadné a nepříjemné. Snazší je udělat hromosvod z KSČM, i když ta je pouhým zbytkem kdysi všemocné KSČ a hojnost škod v lidských duších najdeme i mimo její řady. Není tedy v české společnosti nějakým křiklavě cizím tělesem. Je v ní pár nešťastníků, kteří jsou živými zkamenělinami. Volí ji staří lidé, kteří nenašli smysl svého života a na jeho sklonku se zahlcují vlastní zlobou. Jinak je to ale strana pragmatiků moci, podobných jejich kolegům v jiných stranách, s nimiž uzavírají na komunální úrovni výhodné koalice. Pár z nich si dokonce uvědomuje prokletí své partaje a rádi by z toho nějak vycouvali. - Pozornosti uniká fakt, že se komunistické diktatuře podařilo vštípit národu mnohé z jejího pojetí světa. Tzv. dialektický a historický materialismus je proto dodnes duchovní výbavou širokých mas i jejich elit, mnohých učitelů, soudců, lékařů, publicistů, politiků. V takovém prostředí nelze držet deklarované komunisty v přísné karanténě.

Je to znát právě v situaci současného povolebního patu. Předáci ČSSD říkají: "Nejste vítězové, je vás jen 100. Nás je taky 100!" Připomínku, že tu stovku tvoří spolu s komunisty, slyší neradi. Ale je to tak. Jsou tu proti sobě dvě stovky, a je to znát.

Počítejme tedy se sbližováním ČSSD a KSČM. Svým způsobem je to nikoli náprava, ale vyčichnutí karambolu, který se odehrál před 80 lety. Spontánně se tu ustavuje levice, stejně jako se spontánně ustavuje pravice. Obě budou mít jiný obsah, než na jaký jsme zvyklí z minulosti a z učebnic. Určí ho živelně vnikající silové pole současné české společnosti, ale také Evropy a světa.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání