Krtek čichá stereo

Kenneth Catania zpočátku na prostorové čichání u krtků nevěřil. Zvíře má nozdry těsně u sebe. Rozdíl v síle pachového signálu v pravé a levé nosní dírce nemůže být velký. Krtek východoamerický (Scalopus aquaticus) však přichystal americkému zoologovi velké překvapení.

Catania připravil krtkům v laboratoři půlkruhovitou arénu. Na jejím obvodu byly vedle sebe seřazené misky. Do jedné z nich umístili vědci jako návnadu žížalu. Krtek je prakticky slepý a nevládne ani nijak zvlášť vyvinutým hmatem. Kenneth Catania proto předpokládal, že krtek bude v polokruhové aréně bloudit a návnadu najde víceméně náhodou.

Krtci však mířili rovnou k misce se žížalou. K nalezení návnady nepotřebovali víc než pět sekund. Při prvním očichání zavrtěl krtek hlavou do stran. Pak už mířil přímo za kořistí. Catania tak pojal podezření, že krtek čichá stereo a je s to rozlišit i neparné rozdíly v síle pachu, který přichází do jeho levé a pravé nozdry.

Podezření si Catania ověřil experimentem, jehož výsledky publikoval ve vědeckém časopise Nature Communications. Pokusným krtkům zacpal jednu nosní dírku. Krtci pak kořist míjeli. Jejich „zabloudění“ však nebylo náhodné. Krtci s ucpanou levou dírkou, uhýbali na cestě za žížalí návnadou systematicky doprava. A naopak, když vědci ucpali krtkům pravou nosní dírku, táhlo to pokusná zvířata příliš naleva za signálem přicházejícím do volné nozdry. Naprostému zmatení propadali krtci, když jim vědci opatrně vsunuli do nozder trubičky a ty pak překřížili. Levá nosní dírka tak dostávala pachové podněty zprava a pravá naopak zleva. Podle Catanii je vysoce pravděpodobné, že stereo čich nemají jen krtci, ale i další zvířata, která využívají čich k orientaci, například psi nebo prasata. V případě člověka je však Catania ke schopnostem pro stereo-čich skeptický.

Logo|foto:Český rozhlas