Kronika předem ohlášeného pádu vlády

Situace ale může být i opačná. Občanská demokratická strana bude mít možná spíše co dělat, aby vůbec měla na podzim nějakou vládu co svrhávat. Neboť výtek a kritiky ohledně připravované reformy se na současný kabinet snáší tolik a ze všech stran, že premiérovi čím dál více kamení v jeho tváři úsměv, když neustále opakuje, jak dobře to s takzvanou reformou veřejných financí vypadá. Přitom, když tak člověk mluví s člověkem, je nejspíš skoro celému národu zřejmé, že ona neustále probíraná "reforma" vlastně žádnou reformou není.

Je to spíše jeden z pokusů, jak kromě nějakých víceméně povinných škrtů v rozpočtech ministerstev, utáhnout daňovým poplatníkům řádně otěže u úst, řečeno lidově a slušně.

Výraz "reforma" by se možná na celou tuto zamýšlenou operaci mohl vztahovat, kdyby ovšem té reformě cosi nechybělo. Je v ní řada návodů na to, jak peníze někomu ubrat, někde je někomu rovnou vzít, ale není v ní jediný náznak, jak ty peníze, (pro stát samozřejmě) vydělat. Řeč tu není, jak jistě dobře chápete, o státních zaměstnancích, nýbrž o všech ostatních, tedy o té části společnosti, o kterou by se řada politických stran chtěla opírat, jenže se to žádné z nich zatím za nějakých těch třináct let budování kapitalismu v Čechách nepodařilo.

Ohlašovaná reforma, respektive její průběh, je postaven na - podle mého - utopickém předpokladu, že všichni samostatní plátci daní jsou nějací bezmezní fanoušci premiéra Špidly a jeho vlády, kteří v následujících letech hodlají v práci potit krev jen proto, aby podstatnou část svých zisků, v některých případech dokonce i podstatnou část nezisků, prostě jejich peněz, odevzdali jen tak pro nic státu. Tedy ne pro nic za nic, spíše proto, že všechny předchozí postkomunistické vlády nedokázaly udělat cosi proti pseudosocialistickému státnímu zacházení s penězi, česky veřejnými financemi, takže nyní už nějaká vláda tento sebevražedný manévr provést musí.

Podnikatelé ovšem, opět podle mého, nejsou jen bezmezní fanoušci premiéra Špidly a jeho kabinetu. A tak, vzhledem k tomu, že podnikat se dá i jinde, respektive, že existuje tisíc a jedna možnost, jak zcela legálně obejít domácí finanční úřad, budou třeba ochotni přeložit sídlo firmy například do nedalekého Slovenska, kde pak budou za a) platit daně menší a za b) Špidlovu kabinetu a této zemi žádné.

Tenhle model platí pro ty z podnikatelů, kteří jsou na tom řekněme relativně dobře a podobná operace přesunem sídla firmy je pro ně technicky a právně proveditelná. Ti ostatní jsou ovšem předprogramováni k tomu, aby se z nich, v tom lepším případě, stali zatvrzelí odpůrci mizerně promyšlených reforem, v horším případě, i když jak se to vezme, pro ně možná to může být ta nejlepší možnost, se prostě na svou živnost vykašlou, stanou se z nich formálně nezaměstnaní a vydělávat budou jako desetitisíce našich spoluobčanů - načerno. Jen se tím prohloubí už dnešní stav ne-stav, kdy obrat takzvané "šedé" ekonomiky dosahuje neuvěřitelných x- miliardových položek.

Proto současné řinčení zbraní, které předvádí Občanská demokratická strana, působí trochu teatrálně. Je sice pravda, že to, co nyní předvádí Špidlův kabinet, ani zdaleka neodpovídá tomu, s čím šla do voleb jak Sociální demokracie, tak její koaliční partneři. Ovšem v tomhle ohledu má máslo na hlavě celá politická scéna a je celkem jedno, že ta její část, která je díky relativnímu neúspěchu ve volbách v takzvané "opozici", si může myslet, že je ke kritice vlády nějak povolanější.

Kardinální otázkou ovšem neustále zůstává, co jako by se mělo po onom případném projevení nedůvěry vládě stát. Když by, tedy na podzim, nezhroutí-li se kabinet samospádem ještě dříve, nedostal onen poslanecký mandát. Jeví se to tak trochu jako alibismus, problém s veřejnými financemi je zapotřebí řešit. Je zapotřebí jej řešit co nejdříve a pád vlády, předčasné volby, ustavení vlády nové, její zabydlování, její politické se opevňování v pozicích, to všechno zabere spoustu času, který společnost, narozdíl od politiků, nemá. Jinými slovy - jestli to ODS myslí, či myslela se svržením kabinetu vážně, nic jí v iniciování onoho procesu ještě před parlamentními prázdninami nebránilo. Takhle je to o ničem.

<!-- <<< -->