Krmit či nekrmit
Část našich ptáků už odlétla do krajin s výhodnějšími klimatickými podmínkami a bohatší potravní nabídkou, do zemí, kde jim delší sluneční den dává více času na sběr potravy. Některé druhy tu ale s námi zůstávají přes zimu, přilétají i hosté ze severu. Čeká je tu poměrně krušné období, shánění potravy je při nižších teplotách energeticky náročnější, část potravních zdrojů je ukryta pod sněhem, čas potřebný k nasycení je kratší, živočišné bílkoviny v podobě hmyzu nejsou k dispozici.
Nabízí se otázka skoro hamletovská: "Krmit či nekrmit?" Je zřejmé, že ptactvo přežije zimu i bez naší pomoci. Zvládli to kdysi zvládnou to i nyní. Dalším významným argumentem ve prospěch zastánců "tvrdé linie" princip přirozené selekce. Zůstanou jen ti nejsilnější a své schopnosti přenesou na potomstvo, celá populace se tím jen geneticky zkvalitní. Je tu ale i námitka: mohou města, která mnohé synantropní druhy přijaly za svůj domov, nabídnout stejně pestrou a kvalitní potravu jako původní prostředí? Změnili jsme krajinu a vzali tak ptákům jejich původní biotop. Snad můžeme zimním přikrmováním aspoň částečně napravit škody, které jsme napáchali. Musíme přitom ale dodržet jistá pravidla, jinak v dobré víře, způsobíme více škody, než užitku.
S krmením lze začít již v listopadu, potravu předkládáme pravidelně, zpočátku v menších dávkách. Při poklesu teplot a vyšší sněhové pokrývce dávky zvyšujeme, předkládáme potravu bohatší na tuk, např. slunečnici. Krmit lze až do počátku března.
Krmítko by mělo být umístěno na klidném a pro přehledném místě. Napadení ptáků kočkou nebo kunou předejdeme zavěšením krmítka na větev.
Předkládáme potravu kvalitní a nezkaženou, odpadem z kuchyně a zbytky od stolu můžeme způsobit ptákům fatální potíže. Pěnkavovití ptáci, zvonci, dlaskové a strnadi rádi konzumují semena plevelů a obilovin. Sýkorky nalákáme na olejnatá semena, ty má v oblibě i brhlík a šoupálci. Strakapoudi zase rádi lůj a tukové směsi. Na jablka či bobuloviny obvykle přiletí kvíčaly a kosi. Lze zakoupit i směs zrní určenou pro venkovní ptáky, k mání jsou i lojové koule. Ta ale lze vyrobit i doma. Stačí rozpustit některý z prodávaných tuků, směs obohatit semeny nebo ovesnými vločkami a nalít třeba do květináče, který pak otočený zavěsíme na strom nebo na okno. Ve stejné směsi lze namáčet i šišky, můžeme vyrobit i řetězy z jablek, piškotů i ořechů navlečených na niti. Uchystáme tím ptákům vánoční strom plný pochoutek a sobě zajímavou podívanou. Pozorováním na krmítku se seznámíme s běžnými ptačími druhy, může to být i první krok do světa ornitologie.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
