Krize dorazila do Česka

"Psali jsme, že doba špatných ekonomických čísel teprve přijde. Už přišla. V říjnu se objem průmyslové produkce snížil o 7,6 procenta. Pravdou ovšem je, že propad vývozu o 11 procent ve stejném měsíci naznačil negativní průmyslová data. Recese v eurozóně doléhá na českou ekonomiku dříve a silněji, než se dosud předpokládalo. V takovém prostředí není divu, že se odhady vývoje ekonomiky mění téměř ze dne na den. Naše prognózy ukazují, že ekonomický růst v příštím roce by mohl být minimální, jestli vůbec nějaký."

Napsal David Marek a vzhledem k tomu, že jde o bankovního analytika, není na místě podezření, že maluje čerta na zeď. Banky přece mají zájem, aby ekonomika rostla a nechtějí svým potenciálním klientům kazit náladu.

Co jsme se tedy dozvěděli z říjnových údajů o průmyslu a z komentáře experta banky Patria.

Ještě ve třetím čtvrtletí byla ekonomická situace České republiky v pořádku. Je to vidět na srovnání s okolními zeměmi. V září poklesl průmysl všech zemí Evropské unie meziročně o dvě procenta, v Česku ještě rostl o osm procent. V říjnu ztrácel průmysl v eurozóně pět procent, v Česku však sedm procent.

Situace se zhoršuje v celé Evropě, v Česku však asi nejrychleji. Svědčí o tom i neuvěřitelné údaje, že průmyslové zakázky poklesly o 24 procent. To zatím ještě není konečné číslo, protože se nějaké mohou sehnat v průběhu dalších měsíců, ovšem pokles průmyslu v celém příštím roce je velmi pravděpodobný.

Také Češi tedy už vědí, jak zní Jobova zvěst. Pokud se podíváme přesněji, co se vlastně děje, tak se dá konstatovat, že jsme něco takového mohli čekat. Skutečně to mnozí analytici čekali, nikdo ale nechtěl sýčkovat do té míry, aby se ve svých předpovědích trefil.

Česko je, jak se říká, otevřená ekonomika a většinu její hospodářské produkce tvoří vývoz průmyslových výrobků. Pokud jde o podíl zaměstnanců v průmyslu, jsme se čtyřiceti procenty na prvním místě v Evropě a možná v celém světě. Vyvážíme především automobily a díly do automobilů. Soustředili jsme se tedy na průmysl, který je krizí nejvíc ohrožen. Také to se vědělo už dávno, nikdo se tím ale vážněji nezabýval.

Česko je navíc relativně malá země. Když spadne dramaticky rychle export, jde dolů průmysl a s tím i celé ekonomika. Služby jsou málo vyvinuté a domácí kupní síla příliš malá na to, aby náraz z ciziny dokázala zbrzdit, jak se zatím daří čtyřikrát většímu Polsku. Otázka zní, co bude dál, jestli vůbec bude v příštím roce nějaký hospodářský růst? Nutno přiznat, že dopředu nikdo nevidí. Když se teď potvrdily temné předpovědi, nemusí se potvrdit další, které je příliš snadné vymýšlet.

Jednu ze špatných vizí už oznámil bývalý ministr financí Vlastimil Tlustý. Dnes úřady práce evidují 320 tisíc nezaměstnaných, v květnu nebo v červnu jich bude dvojnásobek, tedy opět přes deset procent. Ovšem raději zatáhněme oponu před takovými prognózami. I bez nich je optimismus tím, co ve společnosti nejvíc chybí.

Špatná zpráva z tuzemských továren byla ještě doplněna údaji ze stavebnictví. Také bytů se staví o desetinu méně, než loni, zde však výpadek nahrazují veřejné stavby, zvláště dálnice a kanalizace. Právě ve stavebnictví je tak vidět určitá šance, jak odolat nadcházejícím potížím. Stát dnes investuje 100 miliard a v příštím roce by to mohlo být ještě víc, pokud se podaří zúřadovat evropské dotace.

Další pomoc české ekonomice chystá Česká národní banka. Očividně se netají tím, že dále sníží úrokové sazby. Podniky tak budou mít šanci získat lacinější peníze, ovšem ještě bude záležet na komerčních bankách, jestli se konečně zbaví strachu a začnou peníze půjčovat. Snížením sazeb se nepochybně sníží hodnota koruny, která už dnes, po oznámení špatných makroekonomických čísel, nastoupila další pouť směrem dolů. To může prospět exportním firmám, které snáze udají zboží v cizině.

Experti dnes zpravidla volají po dalším snížení daní a to i ve chvíli, kdy se daně podnikům beztak snižují: v příštím roce to bude o tři procenta. Jestli si to může rozpočet v příštích měsících dovolit, to je jen řečnická otázka. Je totiž sestaven takovým způsobem, že mu už dnes hrozí rekordní deficit.

Ovšem hlavní nadějí je známá pravda, že Češi jsou národem, kde se o sebe jednotlivci dokážou postarat. Zažili jsme to už během recese v letech 1997 až 1998. Mimořádně tehdy vyrostl počet živnostníků, kteří si po likvidaci řady významných firem začali hledat práci sami. Tehdy se ukázalo, že skvěle ovládají především řemeslo a technické obory a že k tomu, aby se uživili, nepotřebují nad sebou skvěle placené manažery. Dnes se historie opakuje a není důvod se bát, že tentokrát Češi cestu nenajdou. Je to jen další úkol, jen by nebylo rozumné podcenit jeho naléhavost.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .