Krevní msta se nevyplácí

Děti kmene Yanomamö

Velká agresivita může v kmenových společnostech představovat výhodu i nevýhodu - záleží na pravidlech hry.

V roce 1988 zveřejnil americký antropolog Napoleon Chagnon výsledky studia kmene Yanomamö, který obývá pralesy Venezuely. V článku v časopise Science tehdy uvedl, že nejagresivnější muži mají největší prestiž, a mají tudíž nejvíce žen i potomků. Závěr, že agresivita přináší evoluční výhody, se často pokládá za obecně platný pro kmenové společnosti. Studie kmene, v němž jsou vraždy téměř na denním pořádku ale ukazuje, že to nemusí platit za všech okolností.

Kmen Waorani, který žije na území Ekvádoru, představuje jednu z nejbrutálnějších kmenových komunit, jaké kdy byly studovány. Snad nejdůležitějších věcí v životě každého bojovníka Waorani je pomsta, takže celá polovina příslušníků kmene umírá násilnou smrtí. Antropologové z Pensylvánské státní univerzity vyzpovídali stařešiny kmene a sestavili životní příběhy necelé stovky bojovníků. Zjistili, že ti neagresivnější muži se sice těšili velké úctě, ale počtem svých manželek a dětí se nijak nelišili od mírumilovnějších kolegů.

Těm největším bojovníkům jejich brutalita z hlediska reprodukčního úspěchu dokonce škodila. Množství jejich potomků totiž bylo ze msty zabito ještě předtím, než mohli mít vlastní děti. Rozdíl mezi kmenem Yanomamö a Waorani se podle článku, který vychází v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, dá docela dobře vysvětlit. U kmene Yanomamö je pravidlem, že po vykonání msty musí mezi znepřátelenými rodinami po dobu jedné generace vládnout klid. Během této pauzy si bojovníci mohou získat respekt, mít více žen a jejich potomci mohou v klidu dospět. U kmene Waorani se bojovníci mstí neustále, což z výhodné agresivity dělá nevýhodu.