Krausovo kakao

Kraus měl v Ghaně vystupovat jako ředitel firmy, která má o majetkový vstup do továrny zájem. Na cestě ho doprovázel František Rigo. Tedy člověk, který nyní sedí ve vězení za zhruba stomilionový bankovní podvod. O tom, že ghanská strana považovala zájem Riga a Krause za vážný, svědčí jednak podpis smlouvy, jednak padesát tisíc dolarů, které do Ghany putovaly jako záloha smluveného obchodu. Pokud s tímto případem Kraus, jak tvrdí, neměl skutečně nic společného, pak je nepochopitelné, jak se do něj zamotal a jak postupně přichází s vysvětlením dalších a dalších odhalení. Zkrátka vše nasvědčuje tomu, že Kraus nebyl v Ghaně jako pouhý turista.

Ještě by se dalo pochopit, kdyby se nechal zlákat k exotickému výletu a pod vlivem okolností na něm vystupoval jako ředitel nějakého podniku. Problém je v tom, že Kraus nedělal pouhou stafáž. Na příslušné smlouvě je totiž Krausův podpis a navíc poslanec sám přiznává, že z účtu jeho matky putovalo do Ghany 50 000 dolarů. V této souvislosti by se měla policie zajímat odkud se peníze skutečně vzaly. Ostatně v České republice platí určitá pravidla pro boj proti praní špinavých peněz. Takže takováto transakce měla vzbudit pozornost příslušného peněžního ústavu a měla být řádně ohlášena. Pokud byla tato povinnost splněna, neměl by být problém ji dohledat a ověřit. Na celé ghanské anabázi je patrně nejzajímavější původ peněz, který měl být investován. Zákon totiž nezakazuje poslancům podnikat. Proč by tedy nemohl někdo z nich vyrazit na obchodní jednání třeba do Afriky.

Pokud by tato cesta nebyla hrazena státem, pokud by to nebylo na úkor poslancovy práce, bylo to v souladu se zákony a pokud by nezneužíval své poslanecké funkce, pak by asi nikdo nemohl nic namítat. A nic by na tom příliš nezměnil fakt, kdyby obchod zkrachoval třeba kvůli neschopnosti poslance dostát svým závazkům. Pak by se sice mohly objevit pochybnosti, zda by zákonodárcem měl být neseriózní podnikatel, to by však asi mohlo být vše. Krausův problém spočívá hlavně v tom, že ne vše bylo tak, jak mělo být. Jednak při jednáních s ghanskými politiky podle všeho zdůrazňoval, že je český politik. Minimálně tím, že rozdával vizitky, na kterých jasně stálo, že je český poslanec. Jednak v této transakci figuroval kontroverzní podnikatel Rigo.

Ten už měl v té době problémy a jeho pověst byla nevalná. Nechce se věřit tomu, že by se Kraus pouštěl do obchodu za miliony dolarů s člověkem, o kterém by téměř nic nevěděl. No a v neposlední řadě chybí nezpochybnitelné vysvětlení původu peněz, které měly být na nákup akcií použity. V zemi, kde se relativně dobře daří korupci, musí nutně vzniknout podezření, že právě z ní mohl poslanec Kraus obchod financovat. Poslanec může různým způsobem alespoň částečně ovlivnit znění konkrétních zákonů, rozhodování o privatizaci nebo o přidělení státních zakázek. Takže v Krausově zájmu by mělo být, aby minimálně pochybnosti kolem původu peněz byly hodnověrně vyvráceny.

Pokud se mu to v nejbližší době nepodaří, neměl by se ucházet o znovuzvolení poslancem. Kraus zatím odstoupil z funkce předsedy poslaneckého klubu sociální demokracie i šéfa rozpočtového výboru. Je to sice určité gesto, zasazené do souvislostí však není příliš významné. Do voleb zbývá už jen pár měsíců a první místo na kandidátce na Liberecku dává Krausovi jistotu, že i po volbách usedne do poslaneckých lavic. No a pak se zase může v nejrůznějších funkcích objevit. Pokud bude stoprocentně očištěn v ghanské kauze, nic proti tomu. Pokud ne, půjde o výsměch politické kultuře a morálce standardních demokratických zemí. A k nim, alespoň podle nejrůznějších prohlášení politiků, chce Česká republika patřit.