Kovy jako zásobárna vodíku

Tým amerických vědců (mj. Texaská univerzita v Dallasu, Washingtonská státní univerzita a Brookhavenská národní laboratoř) zkoumá možnosti vázání vodíku ve formě tzv. komplexních hydridů hliníku. Za běžných okolností je vodík velmi hořlavý, ale ve vázané formě uvnitř kovů je jeho skladování bezpečné. Tento výzkum je také velmi důležitý kvůli aktivaci vodíku při využití v palivových článcích. Ve zkoumaných hydridech lehkých kovů dochází při uskladnění k rozbití molekul vodíku a jednotlivé vodíkové atomy jsou pak vázány přímo v kovovém materiálu. Vědci zkoumali zejména hydridy hliníku obohacené titanem. Právě nepatrné množství titanu rozprášené na povrchu kovu pomáhá rozbíjet vodíkové molekuly i za poměrně nízkých teplot. Uložený vodík pak lze z hliníku zpětně uvolňovat výrazným zahřátím kovu. Ekonomickým kamenem úrazu zde ale může být zatím náročná příprava velmi čistého krystalického hliníku, která probíhala ve vakuu.

Čínská cesta

Čínští výzkumníci zase zkoumali podobnou zásobárnu vodíku ve formě porézních fólií, které obsahovaly různé kovy. Cílem vědců bylo dosáhnout stavu, ve kterém materiál bude vázat a uvolňovat vodík opakovaně a ze kterého bude relativně snadné vodík zpětně čerpat bez nutnosti většího zahřívání (to bývá právě problémem u hydridů lehkých kovů). Hlavním materiálem této fólie bylo speciální modrozelené organické barvivo a kovy zastupovalo železo, skandium nebo zinek. Takto se vědcům podařilo vytvořit pomyslnou nádrž na bázi pevné látky, přičemž vodík zde zaujímal jejích téměř 5 hmotnostních procent. Vzhledem k tomu, že vodík je velmi lehký prvek, jde o slušné číslo. Počet jeho atomů v materiálu uskladněných byl vysoký.

Zdroje: Chopra (UT Dallas), Peking University