Kotrmelce s iráckou ústavou

Situace by to byla komická, kdyby nešlo o Irák. Žerty tam jdou totiž dávno stranou a nynější úvahy o změnách ústavy jsou ve skutečnosti zoufalou snahou zachránit ji před odmítnutím. Situace je napjatá. Arabští sunité se (aspoň podle svých politiků) rozhodli hlasovat proti nebo hlasování bojkotovat. Stačí přitom dvoutřetinová většina odmítavých hlasů ve třech provinciích, a návrh ústavy skončí v koši na odpadky. Arabští sunité mají dostatečnou většinu ve čtyřech provinciích.

Dodejme, že celé přijímání ústavy je sérií politických kotrmelců. Všechno začalo už lednovými volbami, které arabští sunité bojkotovali, takže získali jenom minimální zastoupení v parlamentu. Jeho poslanci posléze vytvořil komisi, jež měla vypracovat návrh textu. Sunité prakticky neměli zastoupení, takže ústava začala vznikat bez nich. Když už se na to Američané nemohli dívat, přiměli většinové šíity a Kurdy, aby umožnili aspoň dosazení několika sunitů do komise. To se podařilo, ale na dva z nich byl okamžitě spáchán atentát.

Přestože arabští sunité nakonec jakés takés zastoupení měli, na jejich požadavky komise nebrala ohled, protože byly nepřijatelné - tedy aspoň hlavní z nich, který se zásadně stavěl proti federativnímu zřízení Iráku. Kvůli příslušným tahanicím se několikrát odložil termín předložení textu v parlamentu. K dohodě se nakonec stejně nedospělo, takže šíité s Kurdy jednoduše prohlásili, že ho schválí bez sunitů, což také učinili.

Kotrmelce s ústavou tím ale v žádném případě neskončily. Arabští sunité prohlásili, že tedy ústavu odmítnou, v zemi vypukne občanská válka a Irák se rozpadne na tři státy. V tu chvíli ovšem netušili, jaké překvapení chystá parlament, který se usnesl, že k odmítnutí ústavy budou potřebné dvě třetiny všech voličů, nikoliv jenom těch, kteří budou hlasovat. Tím se přiblížily šance sunitů k nule, a oni začali ve zmatku vyzývat voliče, aby tedy referendum bojkotovali, protože jim stejně nic jiného nezbývá.

Na to se ovšem Západ znovu nemohl dívat. Tentokrát to byla OSN, kdo krok parlamentu ostře kritizoval a žádal jeho korekci. Po třech dnech se tedy parlament opět usnesl, že ruší svoje předchozí rozhodnutí, a všechno bude jako předtím. Objevila se ale velice vážná hrozba, neboť se zdálo, že s ústavou je definitivně ámen. Někteří politici začali v zoufalství mluvit o drobných změnách textu, ačkoliv milióny výtisků ústavy byly dávno mezi lidmi. Bylo jasné, že ani tahle cesta nikam nepovede.

Americký velvyslanec v Iráku Žalmaj Chalilzad to ale nevzdal. Neúnavně domlouval jednomu politikovi po druhém, vysvětloval a hledal možná řešení. Tři dny před referendem byla jeho včelí práce korunována částečným úspěchem a jiskřička naděje opět zahořela. Parlamentní strany - včetně hlavní partaje arabských sunitů Irácké islámské strany - se totiž dohodly, že po prosincových volbách se vytvoří nová komise, která bude zvažovat nikoliv kosmetické, ale zásadní změny ústavy. Měla by do textu konečně začlenit hlavní požadavky arabských sunitů. Všichni zúčastnění doufají, že tím pádem v sobotu ústava projde.

Pokud se to ale stane, úspěch bude stejně spíš psychologický. Pokud by byla totiž ústava odmítnuta, prosincové volby by se stejně konaly, nová komise pro ústavu by byla stejně vytvořena a o textu by se začalo stejně znovu diskutovat. V čem je tedy rozdíl? Ve dvou věcech. Pro současný Irák je lepší ústavu mít než nemít, i kdyby její text neměl být dokonalý. Změna textu je lehčí než formulování zcela nového dokumentu. A hlavně, s ústavou bude probíhat obnova země podstatně rychleji. Zvýší se bezpečnost a domácí instituce se konečně začnou prosazovat.

Za druhé, je tady onen psychologický moment. Přijetí ústavy a její následná korekce se budou interpretovat jako dvojice úspěchů Iráčanů, stejně jako minulé volby, ke kterým přišel nečekaný počet lidí. Navíc parlament bude mít jinou legitimitu, protože už bude zvolen podle platné ústavy s podorou lidu. A hlavně: zabrání se tomu, co se stalo s ústavou evropskou, když se ve Francii a Holandsku hlasovalo o něčem úplně jiném, než o jejím textu.

Otázka ale je, zda se dá pět minut před dvanáctou referendum zachránit. Zmatky, kterými celý proces prošel (a nadále prochází), vyvolávají totiž smíšené pocity. Zda jim odolá uvědomělost arabských sunitů, to se ukáže v sobotu. Vůbec totiž není jisté, že je nejnovější "nabídka" většinových komunit přesvědčí.