Korupce překročila dosavadní meze

Je jasné, že když jde o peníze občanů, tak se s nimi musí zacházet mnohem obezřetněji, než když každý utrácí své vlastní peníze. A právě to se neděje ani v nejmenším. Peníze se utrácejí zcela ledabyle, bez ohledu na efektivitu, se kterou budou vynaloženy.

O rozdělování peněz totiž rozhodují politické strany a straníci považují veřejné peníze za svoje vlastní. Sice je nevydělali, ale rozdělují je přesně podle toho, jak se jim hodí. Pokud se tu a tam některá miliarda ztratí, příslušným komisím to nevadí a nenesou za to žádnou odpovědnost.
Při takové praxi se vkrádá jedno nemilé podezření. Pokud mohou politici a státní, krajští nebo obecní úředníci peníze rozdělovat zcela libovolně bez ohledu na efektivitu, musí se přirozeně dostat do pokušení, že si přesunou peníze do vlastních kapes.

A od pokušení není daleko k činu, jak vědí všichni lidé z vlastní praxe. Proč si vlastně nevzít pár desítek či stovek milionů ze státního a zajistit tak sebe i rodinu na několik desetiletí dopředu?
Právě to se děje zcela masově v současné době. Samozřejmě nikdo nekrade státní peníze veřejně, ale indicie jsou takové, že se o tom nedá pochybovat.

Uveďme pár příkladů jen z posledního týdne. Ministerstvo financí zahájilo kontrolu rozdělování evropských dotací v Ústeckém kraji. Kontrolují nemocniční holding Krajská zdravotní, která nakupuje zbytečně drahé přístroje. Člověka hned napadne, že přístroje musí být drahé, když úředníci zorganizovali veřejnou soutěž tak, aby se směla přihlásit jediná firma. Na její nabídku pak bez řečí přistoupili.

Tento způsob organizování veřejných zakázek se stal v některých krajích pravidlem. A pokud se přihlásí víc zájemců, vždy je možné vyřadit ty lacinější s odůvodněním, že nesplnily nějaké formální pravidlo. Stalo se to například v Karlovarském kraji při novostavbě střední školy Sokolov a při zakázce na pavilon akutní medicíny v Karlových Varech.

I když všechno může proběhnout i méně nápadně, když se do soutěže přihlásí několik vzájemné domluvených firem. Dohodu lze poznat v tom, že se nakonec staví za mnohem vyšší cenu, než stát či kraj původně poptával. To je běžnou praxí zvláště při stavbách silnic.
Minulý týden se zjistilo i to, že České dráhy dostaly od vlády mimořádnou dotaci 12 miliard korun, z toho však 10 miliard utratily poněkud neprůhledným způsobem za něco jiného, než měly.

Zatím není úplně vysvětleno, kam peníze zmizely. Jisté je však to, že dráhy nakupují všechny vagóny a lokomotivy u neprůhledné holandské firmy. O tom, jak jsou nákupy efektivní, se mezi dopravními experty vážně pochybuje.
Spolupráce s firmou zaparkovanou v daňovém ráji upozorňuje na to, že nepoctiví správci veřejných peněz potřebují peníze někam dostat. Právě cizí firma je ideálním prostředníkem, v posledních letech se však objevila nová, velmi efektivní metoda.

Jako houby po dešti rostou anonymní firmy s akciemi na doručitele. Právě tyto firmy dostávají ty největší veřejné zakázky a ekonom Tomáš Ježek marně upozorňuje, že prostřednictvím zakázek pro anonymní firmy si mohou přihrávat peníze příslušní ministerští úředníci, hejtmani či primátoři.
Rovněž v minulém týdnu se stal zásadním tématem osud tkáňových bank v Brně a Ostravě. Obchod s lidskými tkáněmi vláda svěřila ještě loni na jaře společnosti, která je pouhou poštovní schránkou kdesi v Praze na Žižkově. Lidé, kteří za ní vystupují, se ještě nikdy neúčastnili žádného medicínského projektu a do tkáňových bank přes veškeré sliby dosud neinvestovali.

Schránka má anonymní majitele, to však nebrání ministerstvu zdravotnictví, aby na projektu spolupracovalo. Smysl by to mělo pouze tehdy, kdyby byl skutečným vlastníkem schránky někdo z ministerstva zdravotnictví, který si tak chce finančně přilepšit. To však nikdo nemůže vyloučit ani potvrdit, a tak Čechům prostě nezbývá než připustit, že s jejich tkáněmi bude obchodovat člověk s neznámým jménem. Spekulacím, o koho jde, se meze nekladou.

Tady je třeba říct dost nejen výčtu skandálních případů, ale také právě popsané praxi. Jenže otázka zní, co se s tím dá z pozice prostého občana dělat. Nezbytná je systémová změna, která stanoví jiná pravidla pro veřejné zakázky, změní předpisy pro registraci firem a nově stanoví odpovědnost úředníků. To nepůjde bez změny zákonů, kterou zajistí pouze parlament. Je snad některá politická strana natolik důvěryhodná, že se jí dá tento problém svěřit?

Itálii ovládla v devadesátých letech korupce do té míry, že ji podlehly všechny parlamentní strany. Vyšlo to najevo v řadě soudních procesů a dosavadní strany musely být nahrazeny novými. Pokud se něco nestane, Česko se blíží ke stejnému řešení.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a
Argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.