Korupce jako "norma"

21. květen 2004

O rozsáhlé zkorumpovanosti našeho sportovního života jsme tušili už dávno. Tentokrát však vyšla najevo takovým způsobem a v takových souvislostech, že nad ní nelze zavírat oči. Z toho, jaké oblibě se těší sport v našich širokých vrstvách, vyplývá, že jeho rozsáhlá zkorumpovanost širokým vrstvám nevadí.

Rovněž se zdá, že to platí i o zkorumpovanosti komunální politiky. Že jakýsi primátor podloudně dotoval čtyřiceti miliony místní hokej? No a co? Do vlastní kapsy si to neulil! Že jiný obcházel výběrové řízení, aby zakázku dostala spřátelená firma? Božínku, co je na tom špatného? Zajistil tím zaměstnanost místních lidí! A je to! Korupce je možná nelegální, ale jinak je to přece "normální"; nebo, chcete-li, "legitimní". Divíte se, že odhalení našich investigativních žurnalistů nedělají na veřejnost žádný významný dojem? To je, jako kdyby někdo hlásal kmeni lidožroutů, že kanibalismus je nemravný. Z toho ovšem vyplývá závažná pochybnost: je vůbec v naší zemi transparence, průhlednost, zveřejnění, účinnou prevencí korupce?

Je-li korupce jevem statisticky normálním, je-li její společenská tolerance tak dalekosáhlá, jde pravděpodobně o neduh t.č. prakticky nevymýtitelný. Kdo by ho také mýtil, je-li na něj krátká policie, justice i - politika? Lze u státní moci předpokládat tu správnou motivovanost, když si například poslanci léta letoucí střeží imunitu v rozsahu, který je očividně nemravný, a oni to vědí?

Kdyby i měla státní moc dobrou vůli, stejně by si z praktických důvodů nemohla dovolit stíhat každého třetího, pátého nebo i jen desátého sportovního rozhodčího, policistu, starostu, generálního ředitele nebo šéfa správní či dozorčí rady, protože by se provoz společnosti zhroutil.

Pokud je tomu takto, jakou naději na úzdravu skýtá naše členství v EU? Ta sice může odepřít financovat ze svých fondů některé zdejší projekty, ale žádoucí účinek se nemusí dostavit. Vždyť my sami jsme prohospodařili za těch patnáct let částky mnohonásobně vyšší, aniž by nám to dělalo těžkou hlavu.

Jak asi budou vypadat budoucí časy naší země, je-li - a bude-li i nadále - tomu takto? Myslím, že navenek se nemusí nic měnit, alespoň ne nápadně. Široké vrstvy budou i nadále milovat svůj fotbal, číst Blesk a sledovat komerční televize, poslanci budou vést své rozpravy v dosavadním stylu. I turisté k nám budou jezdit, jako jezdí do jiných problematických zemí, vždyť je tu hezky! My budeme zvolna projídat své rodinné stříbro. Bude to nenápadné, protože nás bude stále méně. Ledaže by se stalo něco málo pravděpodobného.

Že bychom totiž iniciovali z vlastní vůle proces podobný tomu, který tu už jednou proběhl. Začal s tím před více než tisíci lety svatý Vojtěch, když do barbarského prostředí našich předků vnášel ušlechtilejší mravy. Sám, jak známo, nedopadl nejlíp, ale naštěstí měl pokračovatele. Ti to ale měli jednodušší. Nechodili v neděli na fotbal, nečetli Blesk a nesledovali komerční televizi.

autor: Petr Příhoda
Spustit audio