Kordová Marvanová: Nevolám po nové očistě justice. Kandidát na významnou funkci ale musí počítat s otázkami na minulost
Předlistopadová profesní minulost soudců by se podle předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy neměla znovu prověřovat, oslabilo by to důvěru v právo a instituce. „Pokud někdo kandiduje na funkci, jako je ústavní soudce, logicky mohou padat otázky na celý jeho život. Nerozdělovala bych to na před a po roce 1989,“ říká nezávislá senátorka Hana Kordová Marvanová. „Pokud jde o paušální prověřování soudců, už není co prověřovat,“ míní bývalá předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová.
Brožová připomíná, že komunistické soudce řešily už porevoluční procedury a byly přijaty příslušné zákony.
Čtěte také
„Vyšlo se ze lhůty, kterou se měla jistit doba, po kterou lze zpochybňovat soudce. Sloužilo to nejen k tomu, aby se stanovila nějaká míra tolerance, ale celá společnost tehdy očekávala, že se masivně začne řešit problém křivd spáchaných totalitním režimem. Byl ale problém, kdo bude tím, kdo bude napravovat křivdy minulosti. Tam jsme nemohli mít soudce, kteří se budou třepat, že před nimi povstane někdo s jejich členskou průkazkou KSČ,“ naznačuje bývalá ústavní soudkyně.
Kordová Marvanová ale očistu justice po revoluci za dostatečnou nepovažuje. Připomíná konkrétní příklad soudkyně, která odsoudila politického vězně Pavla Wonku.
„Ve vězení zemřel a ona na tom měla svůj podíl. Parlament tehdy většinou hlasů rozhodl, že má dále soudit. Nevolám teď po nové vlně očisty. Jde jen o to, že když nějaká osobnost kandiduje na významnou funkci, což nepochybně soudce Ústavního soudu je, musí se připravit na otázky, které se týkají i jeho minulosti,“ opakuje.
Čtěte také
Problém u Roberta Fremra nevidí advokátka pouze v tom, že soudil třeba emigranty nebo proces tzv. Olšanské hřbitovy, ale také v tom, že se k tomu nijak nepostavil.
„Dokonce ty informace vyplouvaly na povrch a Fremr byl na to dotazován, jestli soudil politické procesy. Měl možnost se k tomu věrohodně postavit. On to vlastně zamlčel. Celou řadu věcí senátorům zamlčel, což odhalovalo jeho přístup, že nemá dostatečnou sebereflexi,“ míní.
Podle Brožové je potřeba respektovat Fremrovo rozhodnutí rezignovat. Kritizuje také „oživené zpochybňování tím, že se k tomu dostatečně nepostavil, něco zamlčel, že nemá dostatečnou sebereflexi“. Jsou to podle ní všechno obtížně uchopitelné a nepřezkoumatelné pojmy.
„Co to je, že se k tomu dostatečně nepostavil? Kdy to bude pro senátory dostatečné postavení? Že nemá dostatečnou sebereflexi? Jaká bude dostatečná? Když si bude kandidát sypat popel na hlavu, bude se to moci interpretovat jako přiznání viny? Takto vágním, nepřesvědčivým způsobem debata v Senátu nemůže probíhat a navodit tak atmosféru: ,Cokoli řekneš, bude použito proti tobě‘,“ říká rozzlobeně.
Byla to prorežimní totalitní norma
Debata v Senátu neprobíhala nijak vágně nebo neseriózně, reaguje Kordová Marvanová, která je členkou senátního Ústavně-právního výboru. Připomíná, že sama chtěla Fremra původně podpořit, protože ho provázelo velké renomé.
Čtěte také
„Bylo překvapující, že na přímý dotaz výslovně zamlčel, jestli soudil politické procesy. Před listopadem 1989 dělal docela rychlou kariéru, proto jsme se ho na politické procesy ptali. Přiznal jen dva: Olšanské hřbitovy a druhý, při kterém někoho zprostil viny. Jenže materiály z archivu ukázaly, že odsoudil přes 150 lidí, mnohé i k nepodmíněným trestům za emigraci. Odsoudil i lidi jenom za to, že nadávali na komunisty,“ připomíná.
Brožová podotýká, že Fremr jako trestní soudce musel případy lidí za emigraci soudit.
Čtěte také
„Že jich bylo 150... to byla prorežimní totalitní norma. Žili jsme v totalitě a tam byla celá řada prorežimních norem. Pokud půjdeme cestou, že špatný je ten, kdo aplikoval prorežimní normy, mohou být zpochybňováni všichni soudci, kteří tehdy soudili. A můžeme jít napříč společností. Totalitní normy totiž aplikovali i státní zaměstnanci, zaměstnavatelé, učitelé a tak můžeme jít donekonečna,“ naznačuje bývalá ústavní soudkyně.
Podle Kordové Marvanové se Brožová dopouští paušalizace, kterou ale nikdo nechce.
„Na rozdíl od Brožové jsem se vypravila do archivu a viděla jsem konkrétní spis, který dokladuje, že rozhodnutím soudce, který je součástí represivního aparátu, lidé šli do vězení nebo jim byl sebrán majetek. A srovnávat to s tím, že někdo byl učitel, zaměstnavatel nebo pracoval v továrně…, to přece není totéž,“ upozorňuje senátorka Kordová Marvanová.
Poslechněte si celou debatu ze záznamu. Moderuje Lukáš Matoška.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
