Koptové se bojí budoucnosti
Tento týden patřil pro egyptské křesťany k těm nejtěžším v letošním roce. Demonstrace v Káhiře, která protestovala proti zničení kostela a nečinnosti státu při protikřesťanském násilí, byla napadena fanatickým davem a poté i vládními vojáky. Celá záležitost má však širší pozadí, které souvisí s hledáním identity nového porevolučního Egypta.
I volnost může Egypťanům zhořknout, pokud nebude doprovázena bezpečností a nadějí, a mnohým z nich vlastně už zhořkla. Týká se to především Koptů, egyptských křesťanů, kteří jsou pod čím dál větším tlakem ze strany některých muslimů i státní moci.
Dosavadním vyvrcholením koptských problémů byl uplynulý týden, kdy se demonstrace Koptů i některých jejích muslimských příznivců zvrhla v krveprolití. Jednak došlo ke střetu protestujících křesťanů se zfanatizovaným davem jejich odpůrců, a proti Koptům blížícím se k budově státní televize také neobyčejně tvrdě zasáhla armáda. Podle svědků vojáci stříleli na neozbrojený dav a najížděli obrněným vozidly do lidí a přejížděli přes jejich těla. Avšak i někteří demonstranti se nechali strhnout k pouliční bitvě s vojáky. Výsledkem těchto incidentů je minimálně dvacet šest mrtvých, stovky zraněných a také celá řada zatčených. Jedním z důsledků je však velké zklamání a roztrpčení na straně celé koptské komunity.
Koptové jsou staré křesťanské společenství, které odvozuje svůj původ dokonce už od evangelisty Marka. V každém případě jde o největší blízkovýchodní křesťanskou komunitu, protože Koptů v osmdesátimilionovém Egyptě žije přinejmenším deset milionů. Jejich postavení se v posledních letech zhoršovalo, a to už za vlády Husní Mubáraka. Jeho pořádkumilovný režim byl sice sekulární a i ve vlastním zájmu potíral islámské radikály, ale i on se však podílel na nejrůznější úřední perzekuci křesťanů a znesnadňoval jim registrovat se na úřadech nebo získat povolení ke stavbě kostelů. Vycházel tak vstříc části radikálněji naladěného muslimského obyvatelstva, které tak dostalo náhradní terč pro svou nespokojenost, vyvolanou ekonomickými potížemi i politickou bezvýchodností. Výsledkem byly útoky na křesťany a jejich svatyně. Koptové totiž tradičně byli odlišní a mnohdy také lépe vzdělaní a bohatší než ostatní Egypťané. Některé velmi krvavé incidenty se odehrály ještě před letošním únorem, kdy prezident Mubárak padl, ale situace se od té doby ještě zhoršila. Počet útoků na křesťany letos značně vzrostl.
Poslední vyvrcholení souvisí s případem, kdy dav rozhořčených muslimů zdemoloval kostel v horním Egyptě, aniž by tomu úřady bránily. Demonstrace Koptů a některých s křesťany solidárních muslimů se obrací na Nejvyšší vojenskou radu jako představitelku státní moci – ale právě tato moc demonstraci zmasakrovala. Podle mnoha Egypťanů tedy za krvavým vyústěním posledního sporu tentokrát nestojí radikální islamisté, ale právě armáda, která chce provokacemi a rozrušováním pořádku ospravedlnit omezování občanských svobod a otálení při předávání moci civilním orgánům. Využívá při tom sentimentů některých radikálněji naladěných muslimů. Obětí této politiky jsou všichni svobodomyslní Egypťané, ale především – jako už několikrát v minulosti, především egyptští křesťané.
