Konečně doma!

Jan Kavan je, zdá se, pronásledován jakousi nepřízní osudu, která jeho životní pouť neustále proplétá s životními cestami padouchů. Jinak by ani nebylo možné, že na jedné straně je kariérově zcela strmě vystřelen v podstatě k světovým výšinám, na straně druhé, a to doma v České republice, je omotán tolika aférami, navíc takového kalibru, že by to jiného, třeba průměrného politika okresního formátu, už dávno smetlo do propadliště dějin.

Jan Kavan patří k lidem, kterým se prostě musí věřit.

Celá veřejnost mu musí věřit, že je pravdomluvný, přímý, čestný člověk. Pravda, říká to povětšinou o sobě on sám, nicméně na velikosti mu to (přinejmenším v očích jeho stranických zaštiťovatelů) neubírá.

Musí se mu věřit, že je oddaným zastáncem lidských práv a bojovníkem za jejich dodržování. Musí se mu věřit, že i když neprošel prověrkou Národního bezpečnostního úřadu, není rizikem pro bezpečnost České republiky ani jejich spojenců.

Musí se mu věřit (když to sám říká), že ve funkci předsedy Valného shromáždění OSN byl hodně aktivní, že nejen dobře reprezentoval republiku, ale udělal cosi i pro světové společenství. I kdyby to mělo být jen díky většímu, jak on říká, propojení Valného shromáždění a Rady bezpečnosti OSN, díky jím sjednaným pravidelným schůzkám předsedů obou grémií.

Jinak, pro laika například mého druhu, Kavanovo působení v OSN nepřineslo vůbec nic. Pochybuji, že nedostatek nějakých informací o jeho newyorské činnosti je způsoben tím, že z domácího mediálního hlediska jsou jaksi "zajímavější" jeho věčné aféry. Domnívám se, vzhledem k tomu, že o jeho nějakých případných přínosných činech nenapsala ani zahraniční média, že toho Jan Kavan nenadělal v OSN nijak přehnaně mnoho.

Pravda, bylo mu ve funkci předsedy Valného shromáždění zažít útok na Irák, který, jak známo, šel mimo dobrozdání OSN a tato organizace pak měla co dělat, aby se nějak myšlenkově, filozoficky i politicky usebrala k takovému postoji, který by vůbec ospravedlňoval její jinak vskutku světově téměř nepostřehnutelnou existenci. Jinými slovy, mátohovitost OSN a jeho grémií, včetně toho, jemuž vévodil Jan Kavan, po útoku Spojených států a jejich spojenců na režim Saddáma Husajna jen připomněla, že celá OSN se podobně chovala, kromě tedy řady jiných případů, před nějakými 12 lety, kdy po nedotažené operaci "Pouštní bouře" týž Husajn chemicky vykosil podstatnou část svých oponentů.

Mimochodem, za největší úspěch svého předsednictví považuje sám Kavan přijetí rezoluce o prevenci ozbrojených konfliktů a rezoluci o kontrole plnění přijatých rezolucí.

Při vší úctě, názvy obou rezolucí mi připomínají výrazivo absurdních dramat Václava Havla z dob, kdy byl ve své vrcholné formě. A jsem zvědav, jak přispějí k již desetiletí ohlašované, plánované, diskutované a připravované reformě Organizace spojených národů.

Ani vlastně nevím, jak se postavit k onomu zájmu Jana Kavana o poslanecké místo v Evropském parlamentu. Je skutečnost, že renomé České republiky nepoložilo jeho účinkování v OSN dostatečnou zárukou, že v Bruselu bude dobře konzervován a odstíněn od domácí politiky, v níž by asi sociální demokracii nebyl nějakým volebním tahákem? Bude tohle důvod, proč by ho šéfstvo sociální demokracie mělo nominovat na bruselskou kandidátku? Nejspíš ano.

Po nedávné zkušenosti, kterou veřejnost udělala s umístěním relativně neúspěšného ministra Jaroslava Tvrdíka do významných, jakoby nepolitických, ve skutečnosti však politicky super důležitých pozic v letecké dopravě a ve vojenském leteckém průmyslu, nezdrží se Jan Kavan v domácí politice déle, než do příštího jara.

Nějaké místo, podle teorie ministra vnitra Stanislava Grosse, že stát se musí o své vysoké představitele "postarat", se pro něj bude muset najít. O zaměstnání na Ministerstvu zahraniční přijde ihned poté, co vkročí po návratu z New Yorku na rodnou hroudu. Jako poslanec sociální demokracie to má, jak to říct, už asi také spočítané nejdéle do příštích jakýchkoli voleb. Takže Brusel se z jeho pohledu jeví jako logický cíl.

Než ho, soudě podle nekonečných a nekončících ambicí, napadne třeba stát se, co já vím, českým prezidentem.