Konec svatého senátora
Minulý týden jsme v Křesťanském týdeníku upozornili na skandál, který vyvolala tvář kazašského senátora Sergeje Kulagina, která se objevila na fresce v kupoli nového katedrálního chrámu sv. Jana Křtitele. Stalo se to v městě Rudnyj na severu země.
Očekávaný výsledek se poměrně rychle dostavil: když dnes v chrámu pohlédnete do hlavní kupole, už tam nenajdete bývalého gubernátora Kostanajského kraje, ale běžného biblického starce, jaké vídáme na tisícovkách jiných pravoslavných nástěnných maleb. Zatím není jasné, kdo přesně se o toto nastropvzetí státního úředníka postaral, ví se jen tolik, že na fresce ho zvěčnil uzbecký malíř a restaurátor. Opravu pak provedli mnohem proslulejší mistři z ruského Palechu.
Kazašská pravoslavná honorace se dál hájí. Tiskový tajemník almaatské eparchie otec Jevgenij na otázky novinářů, nakolik je podobný postup myslitelný, zdůraznil, že jeho eparchie nemá s věcí nic společného, ale že na druhé straně jsou portréty laiků při výzdobě chrámů věc docela běžná – už proto, že postavy na freskách nemohou být jedna jako druhá. Proto se také v chrámové malířské výzdobě už historicky často objevovaly tváře těch, kteří měli na vzniku svatostánku velkou zásluhu. Takováto postava může dokonce v rukou držet zmenšeninu příslušného chrámu. V žádném případě ovšem nesmí mít svatozář, a to se v Kulaginově případě nestalo. Pro pořádek připomeňme, že Kulagin byl hlavním iniciátorem výstavby nového chrámu.
Na případ už reagoval i episkop kostanajský Anatolij, který ve svém prohlášení říká:
„Všeobecně platné a povolené normy výstavby a výzdoby chrámů v tomto případě porušeny nebyly – a přesto si z tohoto případu média tropí nechutné šprýmy a budovatele i jejich dílo zesměšňují… Což si tak klopotná práce, plná trýzně, odříkání a bezesných nocí rozhodně nezaslouží.“
Místní novináři mezitím znovu vyzpovídali nešťastného hrdinu celé této poněkud bizarní historie, senátora Kulagina:
Sergeji Vitaljeviči, jste na té fresce opravdu vy?
„Vypadá to, že ano.“
Jak jste reagoval, když jste fresku viděl?
„14. ledna při slavnostním otevření jsem si povšiml, že ta tvář se mi opravdu podobá. Tak jsem svým lidem řekl: Co to má znamenat? Okamžitě to napravte a nechte to zatřít. Celý problém je v tom, že jsem na to řádně nedohlédl. Já to chápu jako svatokrádež a vůbec to není v mém stylu.“
Potrestáte případné viníky?
„Jakýpak trest? I když pravdou je, že ti lidé mi prokázali medvědí službu…“
Celá kauza jasně ukazuje, že přestože pravoslavný kánon překročen nebyl, do moderního světa podobná glorifikace vysoce postaveného smrtelníka přece jen nepatří.
