Konec Čunkovy aféry? Toť otázka...

Nějaký jásot nad tečkou za letitou aférou, která otravovala politické i mediální prostředí, není znát. Člověk nemusí být zrovna jasnovidcem, aby vycítil, že v reakcích na verdikt detektivů převažuje zklamání. Lze tomu rozumět. Napříště už nebude tak snadné dělat si z místopředsedy vlády a šéfa lidovců fackovacího panáka a šlapat premiérovi na kuří oko. Také žurnalisté, kteří tlačením Čunka ke zdi získávali ostruhy, přicházejí o vidinu snadné kořisti. Odtroubit aféře proto nebude snadné, zejména kdyby to mělo pro její živitele znamenat ztrátu tváře.

Pan Bursík zareagoval suše. Prý už nemá argumenty, o něž by opřel žádost o Čunkovo odvolání. Paní Kuchtová, jeho spolustranice, se tak snadno nedá, vrtají jí hlavou Čunkovy miliony. Ještě rázněji si vede pan Paroubek. Špínu z Čunka prý nesmyje ani proslulý čistící prostředek savo. Jeho aféra prý usvědčuje vládní koalici z ignorování politické kultury... - Že právě on udílí lekci z politické kultury, je zvláštní.

Není ale všem dnům konec. Zatím je přetřásán pětistránkový závěr auditu. Třeba se v jeho plném znění najde nějaké slabé místo. Snad se podaří zpochybnit serióznost detektivní firmy. Snad nějaký známý či neznámý dobrodinec pověří a zaplatí jinou. Není vyloučeno, že do věci vnesou nové světlo orgány činné v trestním řízení, ale je to málo pravděpodobné, protože právě pro ně byla aféra citelnou blamáží a spustila další aféru, která souvisí s tou Čunkovou jen nepřímo. Právě tuto novou aféru, která se týká tzv. "justiční mafie", budou státotvorné síly spíše zametat pod koberec. Rýpat do Čunka proto nebude radno. Asi nezbude než vyčkat výroku Posledního soudu. Jeho autoritu ale respektují pouze lidovci.

Dosti ironie. Raději přehlédnu kauzu Čunek od počátku. Nesporných skutečností je v ní málo. Vím o třech. Je to programová a personální krize KDU-ČSL, dále malá oblíbenost této strany ve veřejnosti i v řadách politické a mediální elity a konečně neprofesionálnost jejího současného šéfa v komunikaci s novináři. Všechno ostatní jsou neznámé X. Prvním střelivem byl Čunkův údajný protiromský rasismus, dokládaný řešením lokálního vsetínského problému. Každý, kdo byl ochoten se jím zabývat zblízka, nahlédl, že jde o záležitost složitou, do níž se promítá téma závažnější, totiž převažující nezájem české společnosti o romský problém a neschopnost politické reprezentace jej řešit. Čunkův údajný rasismus přestal být nosným motivem. Hledal se jiný.

Rozsáhlé interview Lidových novin chtělo oživit aféru novým prvkem. Tím bylo "harašení", čili pohlavní obtěžování. Nezabralo to. Hledal se další motiv. Tím měl být "úplatek". Otázka, proč se jeho oznámení objevilo pět let po údajném spáchání a kdo za ním stál, zůstala stranou. Motiv úplatku však ztrácel na síle, a to ještě před verdiktem firmy Kroll. Policejní pátrání bylo těžkopádné a (s odpuštěním) málo inteligentní. A žurnalistika rezignovala na investigaci. Objevil se další motiv: Čunkovy rodinné přídavky a úspory. Na to je veřejnost citlivá, ale ani tudy nevedla cesta k přesvědčivému závěru.

Na aféře je nápadná její vytrvalost i ochota měnit zdůvodnění, aniž by těm opuštěným důvodům byla věnována pozornost. Pro sociálního psychologa i politologa je tu zajímavý podnět zkoumání. Existuje "režisér" aféry? Jeden nebo víc? Anebo jde o živelný proces, sycený emočními pohnutkami aktivistů a jejich samovolnou výslednicí? Na paranoidní konstrukci skrytého režiséra si jako psychiatr dávám pozor. Teoreticky ji nevylučuji, ale sám jsem se přesvědčil o podílu živelnosti, respektive individuální spontaneity. Před časem jsem využil letmých osobních známostí a obrátil se na pět protičunkovských bojovníků, ale jinak uznávaných novinářů z Práva, Hospodářských novin a Respektu. Zeptal jsem se, zda se nehoní za chimérou. Diskusi odmítli. Nepodezírám je, že byli pod vlivem skryté režie. Připomínali zamilované mládence nebo vášnivé lovce (což bývá někdy totéž).

Pana Čunka nehájím a "jeho" aféře rozumím jen málo. Budou-li se mě na ni vnoučata někdy ptát, řeknu jim, že to byl produkt rezignace na zdravý rozum, kmenové nenávisti mezi politickými subjekty a - což mě mrzí nejvíc - selhání žurnalistiky. Ta se v tomto případě shlédla nikoli v hlídacích psech, ale v loveckých. Otázku skryté režie přenechám povolanější detektivní kanceláři.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .