Koně Převalského a zud

Zud je pohroma – pro lidi i pro zvířata. Po suchém létě přináší zud do Mongolska krutou zimu s přívaly sněhu. Vichry a mraz upěchují napadaný sníh do pevného příkrovu, přes který se dobytek ani divoce žijící býložravci nedostanou k uschlé vegetaci. Propuká hladomor. Zud ze zimy 2009/2010 byl nejhorší za posledních 50 let. Třetina krajů Mongolska byla vyhlášena za oblasti postižené přírodní pohromou a jejich obyvatelé byli odkázáni na humanitární pomoc ze zahraničí. Uhynulo bezmála 8 milionů kusů dobytka, což představuje 17 % celkových stavů v Mongolsku. V některých oblastech však byl úder zudu mnohem silnější a jeho následky děsivější. Na východním okraji Gobi v podhůří Altaje napadlo sněhu nejvíc a chovatelé tu přišli o dvě třetiny stád.

Z výstavy Poslední divoký kůň - Z České Sibiře do mongolských stepí, kůň Převalského|foto: Zoo Praha

Tým vědců z Veterinární univerzity ve Vídni vedený Petrou Kaczenskou sledoval, jak se podepsal zud nejen na stádech domácích zvířat, ale i na populacích vzácných divokých oslů a na populacích do přírody vypuštěných koní Převalského. Výsledky jejich výzkumu zveřejnil vědecký časopis PLoS ONE.

Volně žijící koně Převalského zimovali ve třech lokalitách. Dvě se nacházely ve východní, těžce postižené oblasti, třetí zimoviště je na západě Mongolska a bylo zudem postiženo mnohem méně. Celkem uhynulo během zimy 2009/2010 asi 60 % z obnovované divoké populace koní Převalského. Drtivá většina úhynů byla zaznamenána ve východních zimovištích v podhůří Altaje. V západním zimovišti přežili koně prakticky bez úhony. Populace divokých oslů vyvázla z pekla zudu bez velkých škod. Osli na rozdíl od koní Převalského nejsou vázáni na zimoviště, ale podnikají dlouhé migrace za příhodnějšími podmínkami. Stáda divokých oslů unikla nejhorším podmínkám na východě Mongolska dlouhým přesunem na západ.

Kůň Převalského|foto: Hynek Bulíř

Podle Petry Kaczenské a jejích spolupracovníků byl zud ze zimy 2009/2010 učebnicí pro všechny, kdo pracují v ochraně ohrožených zvířat. Názorně se ukázalo, jak je nebezpečné soustředit zvířata na malém území. „Nelze vkládat všechna vejce do jednoho košíku,“ vypomáhá si při popisu situace příslovím Petra Kaczenská. „V případě přírodní či jiné pohromy je pak ohrožena většina obnovované populace.“

Z výstavy Poslední divoký kůň - v pražské zoo je kůň Převalského od roku 1932|foto: Zoo Praha

Vypouštění koní Převalského do volné přírody bude pokračovat. Zvířata však musí být umísťována na různé lokality s tím, že mezi jednotlivými populacemi bude umožněna výměna zvířat, aby se udržela potřebná genetická pestrost. Na obnově divoké populace koní Převalského vypouštěním zvířat narozených v zajetí se významně podílí i Zoologická zahrada v Praze. V roce 2011 tak například putovali z Prahy do Mongolska čtyři koně Převalského. Jejich novým domovem se stal Khomiin Tal na západě Mongolska, tedy oblast, která byla zudem z přelomu roku 2009/2010 postižena nejméně.