Komunisté v čele levice?

Optimistický předseda lidovců Kalousek zas nevěří, "že ČSSD jako strana se staletou demokratickou tradicí se přimkne ke komunistům jen proto, že její úřadující předseda má problémy". Sami sociálně demokratičtí poslanci naopak jednomyslně žádají svého premiéra, aby zrádné lidovce vykopl z vlády, a vládl dál bez nich. S Unií svobody, nebo dokonce i bez ní. S čí podporou se musí ptát pozorovatel? Nepochybně s hlasitou, anebo jen s tichou podporou českých komunistů.

Co ale na to sami komunisté? Před více než týdnem jejich předseda Grebeníček se nechal slyšet, že sociálním demokratům ujel vlak a že s nimi, komunisty rozhodně počítat nemohou. Vyjádření je to logické a pochopitelné. V průzkumech dlouhodobě předstihují preferencemi na levé straně politického spektra své rivaly, a mají tak celou řadu dobrých důvodů si myslet, že nejbližší parlamentní volby je vynesou na první příčku české levice. Spolupráci sociálním demokratům nabízeli v době, kdy silové kontury na levé straně politické scény nebyly ještě tak zřetelné a v sociální demokracii viděli toho, který je spoluprací legitimizuje jako věrohodnou součást demokratické levice. Sociální demokraté tak neučinili. Otázka je, zda v minulém roce, už pod vedením Stanislava Grosse z uvědomělosti, či zda jim v tom nekompromisním postojem zabránil prezident.

V dané chvíli komunisté sociální demokraty nepotřebují. Oprávněně si mohou myslet, že je jako demokratickou, dokonce jako dominující součást české levice legitimizují sami voliči. Nechme stranou otázku, zda většinová voličská vůle něčeho takového může dosáhnout. Osobně si myslím, že nedemokratickou stranu v demokratickou nemůže proměnit sebevíc voličských hlasů, ale zas jen ta strana sama, zevnitř - má-li v sobě tolik síly a tolik sebeuvědomění.

Sociální demokraté jsou nyní pro racionálně uvažující komunisty víc přítěží, než spojencem. Na distanci od strany, která se v dané chvíli chová jako sekta, semknuvší se kolem svého pochyby budícího vůdce, mohou totiž jen vydělat. Čím iracionálněji bude totiž sociální demokracie reagovat na ve své podstatě banální prohřešky premiéra a jeho ženy, byť se jedná o prohřešky, které premiéra Grosse politicky diskvalifikují, tím silněji si připravuje předvolební pozici ne nepodobnou kdysi zdánlivě politicky silného Občanského hnutí. To rovněž plno poslanců a ministrů vítězně a nákladně vtáhlo do volební řeže, aby ji žalostně prohrálo. Tehdy šlo o politické neumětelství, nyní půjde o trest za politickou nepoctivost a nekorektnost.

Zdálo by se, že komunistům proto stačí činit to, co činili vlastně dosud. Nedělat nic, jen těžit z chyb toho druhého. Popřípadě svoji propagaci nechat na několika jurodivých intelektuálech, kteří si tu a tam vzpomenou, že tato hanba demokratické politiky stále straší na politické scéně, a rozjedou kampaň za zákaz komunismu, kampaň budící nanejvýš útrpnost. Ale chyba lávky. Pokud by se čeští komunisté chtěli umístit na čele české levice, museli by přece jen dát jasněji najevo, o co usilují a kam směřují. Těžko si ale získají reálné voličské sympatie, s výjimkou svých skalních, jestliže se budou chovat tak, jako se chovali před několika dny, kdy ve sněmovně málem zabránili přijetí zákona o odškodnění obětí sovětské okupace.

Otázkou je, zda si je získat chtějí, zda vůbec chtějí se stát dominantní levicovou silou, zda jim naopak nevyhovuje současný stav - kdy existují tu jako trvalá, potenciální alternativa.

Komunisté se tradičně umí v politice chovat pragmaticky, jsou tradičně dobrými analytiky politické situace, tudíž dobře ví, že současná levice, zejména v důsledku krize sociálního státu nemá na růžích ustláno. Nezbytné reformy, které stávající sociální stát vyžaduje, nejsou dány nějakou přechodnou hospodářskou situací, jsou dány změněnými civilizačními podmínkami - nejen demografickým vývojem, ale i radikální změnou způsobu života celého Západu, jehož jsme opět součástí. Levice tudíž, ať chce nebo nechce, musí dříve nebo později k reformě sociálního státu přistoupit. Musí navíc, protože vlastní nemá, vykrádat pro její uskutečnění pravicové koncepty. Jiným slovy - zlé jsou to časy pro levici - a to napříč celou Evropou.

Tak možná - Grebeníčkovci jen napínají svaly, tajně se děsí toho, že by mohli sociální demokraty ve volbách porazit, a na svých srazech si místo Internacionály raději na rozloučenou zpívají Nashledanou v lepších časech..