Komunisté touží po mladých

V souvislosti s tím přijali na víkendovém semináři, který proběhl v Brně, určitý strategický plán. Komunisté například plánují vydat jakousi příručku - manuál, který má členy a agitátory strany učit, jak nejlépe zapůsobit na mladé lidi. Kromě toho chystají také vydání CD-čka či obměnu komunistických internetových stránek.

Až potud to zní jako normální - jak se v dnešní době říká - "marketingový" tah. Jak nějaký výrobek nejde dobře na prodej, je zapotřebí ho nějak medializovat, dostat mezi lidi, učinit ho atraktivním a pěkně ho prodat. Vzhledem k tomu, že v současné době je tzv. politika především vnímána jako jistá forma směnného obchodu - moc za peníze, peníze za ještě větší moc, ještě větší moc za ještě větší peníze, a tak dále - je snaha komunistů celkem pochopitelná.

V posledních volbách zaznamenali poměrně velký neúspěch a vzhledem k tomu, že na jejich členské základně - slušně řečeno - hlodá zub času, je jasné, že se obracejí k mladším generacím.

Jenže tam se, jak říkají mladší generace, moc "nechytají".

O to více zarážející je proto další z nápadů komunistických stratégů, totiž - pokusit se zatáhnout jakousi komunistickou agitaci například na půdu středních a vysokých škol. To je samozřejmě podle zákona nepřípustné, nicméně podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše to komunisté - přebírám tu informaci ze středečních Lidových novin - hodlají obejít tím, že by na školách pořádali tzv. diskuse na nějaká věcná témata, jakými jsou například školné na vysokých školách či ochrana životního prostředí .

A to už je na pováženou. Nikoli snad proto, že by to mohlo znamenat - v případě úspěšně uskutečněné, komunisty uspořádané a moderované diskuse - průnik tuzemským zákonem. Nebezpečí je v něčem jiném, na což už pěkných pár let upozorňuje řada bystřejších politologů a myslitelů...

Jde o to, že nebezpečí je přímo zabudováno do principů demokracie. Vzhledem k tomu, že komunisté mívali plná ústa "demokracie" v dobách jejich totalitního mono-vládnutí, je třeba připomenout, že jde o tu podobu demokracie, které není komolena komunistickými direktivami a ohýbána podle marx-leninských pseudozásad.

Demokracie, o níž je řeč, tedy variace jak je známe ze zemí západní civilizace, je ve své podstatě velice křehká záležitost, jejíž celá konstrukce stojí, kromě zásad výslovně stanovených (jako například principy přenášení zodpovědnosti na parlamentní zástupce lidu, atd.) také na zásadách, přenášených mezi generacemi nikoli zákony, leč mimo-zákonně jistými normami, zvyklostmi, výchovou, a podobně.

To je přesně to, co se dá - a vidíme to dennodenně kolem sebe - velice snadno účelově obcházet, popřípadě vůbec tyto nepsané normy nepoužívat, protože například v našich zeměpisných šířkách nebyly po větší část dvacátého století k praktickému použití...

Ve chvílích (a prožíváme je i nyní), kdy se demokracie, díky své téměř všeobjímající liberální podstatě nesnaží proti někomu vyhraňovat, někoho omezovat, ale naopak lidi a myšlenky do sebe, do svého systému zahrnovat, se zároveň stává poměrně snadným terčem ideologických "zjednodušovačů" - tedy demagogů.

Ti mají na všechno snadná a jednoduchá řešení, která - a to je pointa tohoto lamentu - jsou pro nezkušené mladé lidi, kteří mají svůj vlastní a svébytný názor na všechny strasti světa, snadno pochopitelný a (což je horší) snadno přijatelný. Například proto, že i pro zkušenější lidi mohou být mnohé demokratické liberální myšlenky (třeba ty z politicky "levé" strany spektra) těžko rozlišitelné od jednodušších a brutálnějších komunistických agitek.

Čímž chci ve stručnosti říct, že demokracie má řadu nepřátel, které si sama, díky své benevolentní podstatě, vlastně sama pěstuje. Komunisté zatím ničím (ani třeba účinnou kritikou vlastních chyb) neprokázali, že mezi ta nebezpečí nepatří. A nezáleží na tom, že se tzv. "dostali" do parlamentu. To jim umožnila výhradně ona benevolentní demokracie.

Kdyby se ona demokracie bývala po listopadu 89 zachovala, jako byli zvyklí se ke své opozici chovat oni, četli by si dnes o nich dnešní mladí tak nanejvýš v komiksech...

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .