Komu platíme za elektřinu

Abychom byli přesní, Roman konkrétně řekl, že není divu, když má jeho firma podporu ve sněmovně. Je totiž normální, když politici hájí zájmy státní firmy.

Zmíněný argument není zvlášť chytrý. Velice snadno by se dalo namítnout, že v civilizovaných zemích hájí politici především zájmy voličů. A pomáhat ve sněmovně jedné konkrétní firmě, byť je akciovou společností s převahou státu, se provozuje v banánových republikách. Když totiž jdou politici s firmou, tak se může stát, že zapomenou na zájmy voličů, jak se stalo naposledy v červnu, když zajistili, aby si ČEZ nechal desítky miliard za prodej emisních povolenek. Předtím zvýšili zisk energetického gigantu o desítky miliard loni na podzim, když připustili, aby zvýšil o deset procent cenu energií. Nutno dodat, že k tomu došlo v situaci, kdy cena elektřiny na burzách klesla o polovinu. Pro občany na tom není nic výhodného, pokud se neutěšují jako Martin Roman tím, že peníze přece získá státní podnik.

Stejně ledabyle odpovídá Roman na otázku, proč má právě jeho podnik tak velký vliv. Prý to jinak nejde, protože energetické firmy jsou vlivné všude na světě. V tom má pravdu, ovšem přímé propojení mezi firmou a politikou, jak je reprezentují někteří poslanci a členové představenstva společnosti ČEZ, by způsobilo ve většině civilizovaných zemí velký politický skandál.

Z výroků Martina Romana není jasné ani to, proč má být ČEZ tak velký. Na rozdíl od běžných evropských zvyklostí totiž v Česku jedna firma elektřinu vyrábí a zároveň dodává do domácností. Z pohledu spotřebitele to je jednoznačně nevýhodné. Když výrobce zvýší ceny, může se to dodavateli jen líbit, protože bude mít vyšší marži a zisk tak posílí obě části stejné společnosti. Například v Německu by mohutní výrobci také rádi dodávali elektřinu firmám a domácnostem, ovšem brání tomu zákon. Každou snahu RWE, E.ONu nebo Vattenfallu proniknout nějakou oklikou do městských energetických společností bedlivě sleduje antimonopolní úřad a obvykle takové pokusy likviduje.

"Je to správná cesta," hodnotí sloučení výroby a distribuce elektřiny Roman a být na jeho místě šéf některé německé společnosti, jistě by neříkal nic jiného.

Není pochyb o tom, že symbióza politiky s energetikou má specificky české rysy. To znamená, že je pro obě strany, politiky i energetiky vzájemné výhodná. Nejde snad o to, že se politici nechávají uplácet z mimořádných zisků společnosti ČEZ, které mohou zajistit úpravami příslušných zákonů a tím, že se ČEZ ani nesnaží regulovat. Prostřednictvím energetického obra vzniká penězovod, který končí na účtu zrušeného Fondu národního majetku. Možná není nikomu jasné, proč zrušený fond potřebuje bankovní účet, odpověď je však jednoduchá. Ze všech institucí, které spravují státní peníze, jsou rozpočtové fondy pro politiky zdaleka nejvýhodnější. Ve jejich správních radách zasedají poslanci a vysocí úředníci. O tom, jak se peníze utratí, rozhodují zcela sami bez veřejné kontroly. Nejvíc peněz takto rozděluje Státní fond dopravní infrastruktury, zrušený Fond národního majetku je ovšem hned na druhém místě, protože do něho plynou dividendy společnosti ČEZ.

Ředitel Roman tohle všechno pochopitelně dobře ví. Naznačuje to v odpovědi, když vysvětluje, že vůbec není mocným, ale pouze vlivným člověkem. Není tedy tím, kdo rozhoduje, ale tím, jehož rady berou ti mocní vážně. Čtenář takového rozhovoru příliš nechápe, v čem je rozdíl mezi mocí a vlivem. Romanovy formulace však ukazují, v čem je jádro problému. Nejde o to, že máme zlý energetický monopol se stejně zlým ředitelem. Tak to vůbec není. Všechno je založeno tím, jak funguje česká politika. Politici nejsou příliš ambiciózní, pokud jde o reformy potřebné k efektivnímu provozu státu a jeho financí. Spíše se zajímají o to, jak udržet v chodu penězovody vedoucí do grémií, kde mohou bez dohledu veřejnosti rozhodovat.

Pokud se Roman od takové praxe distancuje, slouží mu to jen ke cti. Z pohledu občanů to ovšem vyjde nastejno s případem, kdy by se nedistancoval.

Přesto je rozhovor s generálním ředitelem společnosti ČEZ užitečný. Až zase prostý občan ponese na poštu složenku, aby zaplatil tisícovou zálohu za elektřinu, tak už bude vědět, kam vlastně jeho peníze půjdou. Nebere mu je totiž pouze státní podnik ČEZ, ale dokonce rozpočtový fond, o jehož využití rozhodují volení poslanci. Všechno tedy nakonec vezme stát, což je vlastně také povznášející myšlenka.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .