Kolumbijská gerila

Podle partyzánů zahynuli při přestřelce, kterou vyvolala vládní vojska, když je chtěla osvobodit, podle vlády v Bogotě se žádná akce na jejich záchranu nekonala.

Možná je právě teď ta chvíle, kdy se kolumbijská vláda domluví s partyzány na trvalém příměří. V Kolumbii si mír přeje většina národa, nikdo nevěří, že by klid zbraní mohl opravdu nastat a každý podle svých sil se snaží přispět k tomu, aby byl nastolen. Více než milion občanů protestovalo před několika dny v ulicích velkých kolumbijských měst proti únosům, kterých se už léta dopouštějí příslušníci geril. To snad trochu rozhýbalo poklidně plynoucí jednání o příměří, která se vedou v Havaně už od prosince roku 2005.

V Kolumbii jsou dvě levicová partyzánské seskupení. Jedno, to větší, nehledě na své pojmenování Ozbrojené revoluční síly Kolumbie FARC nebylo původně levicové, spíše se řídilo liberálními myšlenkami a teprve časem zradikalizovalo. Je ovšem otázka, jestli lze u kolumbijských partyzánů používat politické termíny pro jejich zařazení, neboť mnozí je považují za pouhé teroristy, řadové zločince, bandity, pěstitele koky a pašeráky drog. FARC působí už od roku 1948. Vzniklo jako odpověď na tehdejší pronásledování ze strany vládních vojáků. FARC se také může pochlubit nejstarším aktivním partyzánem na světě. Je jím Manuel Marulanda Vélez zvaný Přesná Muška, narozený v roce 1930, který je ve FARC od jejích počátků. Jeho příběh je typický. Musel uprchnout ze své vesničky, kde pracoval jako dřevorubec. Policie tehdy pronásledovala všechny, kteří v parlamentních volbách volili odpůrce vítězné konzervativní strany. Uprchlíci si vytvořili svůj stát ve státě a to se samozřejmě nelíbilo bogotské vládě. Pokusila se dobýt zpět výsostné kolumbijské území. Podařilo se jí to stejně jako rozprášit partyzány. Jejich zbytky si vzaly z této bitvy, která se konala v polovině šedesátých let, ponaučení a začali se organizovat po malých skupinkách, které jsou vysoce mobilní a vládními vojsky téměř nezničitelné. Mají ve své moci přibližně 3000 unesených občanů, převážně politiků, vojáků a policistů. Někteří z nich jsou v zajetí už téměř deset let. Experti odhadují, že v současné době operuje na území Kolumbie na dvacet tisíc partyzánů FARC. Velení FARC není ochotno jednat s vládou v Bogotě o příměří a propuštění unesených osob, dokud nepřistoupí na demilitarizaci některých území, na nichž partyzáni operují. President Álvaro Uribe však naposledy v pondělí prohlásil, že nepodstoupí partyzánům ani milimetr čtvereční kolumbijského území.

V jiné situaci je menší partyzánské hnutí, které si říká Armáda národního osvobození ELN. Založili ho v roce 1964 spolu s levicovými katolickými duchovními studenti inspirovaní Fidelem Castrem. Až do své smrti v roce 1998 vedl partyzány zběhlý španělský kněz Manuel Pérez. Podle odhadu expertů má ELN dnes tři až pět tisíc ozbrojenců. Od osmdesátých let se ELN soustřeďovalo na útoky proti zahraničním zejména ropným společnostem. Jinou specialitou prokubánských partyzánů byly nášlapné miny. Ministr vnitra Carlos Holguín uvádí, že nejméně čtvrtinu z téměř deseti tisíc incidentů s nášlapnými minami má na svědomí právě ELN. V minulosti plánovali partyzáni z ELN některé akce společně s FARC, ale nyní se umírnili. Od prosince 2005 vyjednávají s bogotskou vládou. Jako projev dobré vůle začali odstraňovat na řadě míst nášlapné miny. Za to chtějí, aby je vláda přestala označovat jako teroristy, neboť prý to ztěžuje jednání s ní. Ministr Holguín však trvá na svém: "Milionová demonstrace proti únosům ukázala, že prvotní je osvobození rukojmí," řekl v neděli. A dodal: "Až podají pádný důkaz o tom, že chtějí jednat tj. propustí unesené, a nikoli jen v Havaně planě hovořit, dostane se jim jiného zacházení". Kolumbijská nadace Svobodná země spočítala, ze ELN unesla kolem 400 osob, zatímco lídři Armády národního osvobození hovoří pouze o desítkách. To může při jednáních vyvolat velký problém.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .