Koljušky jsou evoluční sprinteři
Tři roky a tři generace. Tak málo stačilo k tomu, aby se „zpovykané“ drobné rybky koljušky přizpůsobily studené vodě.
Koljuškovité rybky (Gasterosteidae) vznikly v mořském prostředí, ale během poslední doby ledové kolonizovaly také řeky a jezera. Během posledních 10 000 let se mořské a sladkovodní druhy vyvíjely zcela odlišně, což z nich dělá výborný model pro studium teorie Darwinova přírodního výběru. Vědci z University of British Columbia zkoumali, jak chladnou teplotu prostředí jsou rybky schopné snést. Experimenty ukázaly, že sladkovodní ryby mají teplotní minimum položené níže než ty mořské. Je to logické, protože jejich předkové se museli přizpůsobit jezerní vodě, která je obvykle chladnější než mořská. Rychlost adaptace ale vědcům vyrazila dech.
Koljušky tříostné (Gasterosteus aculeatus) mohou žít ve slané, brakické i sladké vodě. Jedince odchycené v moři vědci umístili do jezírek se sladkou vodou, která byla chladnější než v původním prostředí. Během pouhých tří let a tří generacím koljušek se ryby adaptovaly na chladnější vodu a tolerovaly teplotu o 2,5 stupně Celsia nižší, než je teplotní minimum mořských koljušek. Přizpůsobivé rybky se tak zařadily na seznam evolučních sprinterů a zároveň dokázaly, že teplota prostředí vytváří silný selekční tlak, nad kterým by se Charles Darwin bezpochyby zaradoval.
Zdroj: University of British Columbia, Proceedings of the Royal Society B
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
