Kolářovo velké ucho

Hodně záleží na tom, jak dokáže prodat veřejnosti svoji práci. Tedy jak působí v médiích. A právě v této oblasti si Jiří Kolář někdy počíná, mírně řečeno, velmi neobratně. V už zmiňovaném rozhovoru v Mladé frontě Dnes odpovídal také na otázku, zda se obává odposlechu svých telefonů. Na to Kolář odpověděl, cituji: "Mě ta myšlenka vůbec netrápí. Já vedu rozhovory, a ať si je každý odposlouchává, jak chce. Když si je člověk jistý, že nic nespáchal, může mu to být jedno." Konec citátu.

Z úst policejního prezidenta znějí takováto slova nepatřičně. Proč by měli být odposloucháváni lidé, kteří nic neprovedli. Vždyť odposlech jejich hovorů je vážným zásahem do soukromí. Právě proto by jim to mělo vadit a znepokojen by měl být i policejní prezident. Takže by se dala očekávat odpověď spíše ve smyslu, že sice nic nekalého nečiní, přesto je pro něj bezdůvodné odposlouchávání naprosto nepřijatelné. Takto se však Kolář nevyjádřil. Dal tím mimoděk další argument do rukou svých kritiků pro tvrzení, že činnost policie může začít přerůstat státu přes hlavu. Aby bylo jasno. V současné době se policie bez odposlechů neobejde. Například v boji proti korupci a s organizovaným zločinem jsou odposlechy přímo nezbytné. Musí však být nasazovány se souhlasem příslušného soudu a nemělo by jich být příliš mnoho. Dále materiály takto shromážděné, by neměly unikat na veřejnost a ty pasáže, které se konkrétního případu netýkají, by měly být mazány.

V souvislosti s organizovaným zločinem je pak třeba dodat, že ten bývá o několik kroků před policií. Takže například formou posílání obrazových zpráv tzv. MMS, účinnost odposlechů maří. Přesto je dobře, že policie tuto metodu může používat a že bývá pádným důkazním materiálem u soudu. Je možné, že právě v odposleších leží klíč k rozluštění případu údajné korupce poslance Kořistky. Problém je v tom, že policie dosud veřejnosti hodnověrně nepředložila, že tuto metodu použila v souladu se zákonem. Právě proto, že jde o politicky citlivou záležitost, měla by veřejnosti předložit povolení příslušného soudu.

Podle advokáta Stanislava Devátého prý policejní komisař pouze řekl, že odposlech povolil nějaký pražský soud. Nekonkrétní je rovněž výrok předsedy sněmovní komise pro kontrolu policejních odposlechů. Ten řekl, že nebyl porušen zákon o policii. Takže z toho lze vyvodit buďto, že Topolánek byl legálně odposloucháván nebo že odposloucháván vůbec nebyl. V kontextu těchto slov by se neměl šéf občanských demokratů příliš rozčilovat. Policie podle všeho v souladu se zákonem sledovala, jak spolu lidé různým způsobem zatažení do případu údajného uplácení poslance Kořistky komunikují. A právě z telefonních hovorů si mohla policie udělat obrázek, jak k celé aféře mohlo dojít a jak mohla probíhat.

Naopak je skandální, že v této souvislosti došlo k prověření účtů několika osob, včetně Mirka Topolánka. K žádnému předání peněz totiž nedošlo a policie tudíž neměla důvod účty zkoumat. Lze si navíc těžko představit, že by Mirek Topolánek zašel do banky a vybral ze svého 10 milionů, které by svěřil Dalíkovi a ten by je v kufříku přinesl Kořistkovi. Právě v této oblasti policie nepodala přesvědčivé vysvětlení, proč k tomuto kroku sáhla, byť podle všeho měla tento postup posvěcený příslušným státním zástupcem.

Zkrátka vyšetřování případu údajného uplácení poslance Kořistky má ke standardnímu průběhu pořádně daleko. Samozřejmě to není vina pouze policie a státního zastupitelství, ale také politiků, kteří se do případu od začátku nejrůznějšími výroky nevhodně vměšovali. Nelze se proto divit, že z tohoto úhlu pohledu je pozice policejního prezidenta Jiřího Koláře vratká. K jejímu oslabení pak výrazně přispěl zmiňovaný výrok v Mladé frontě Dnes. Tedy, že by se, zjednodušeně řečeno slušní lidé neměli obávat odposlouchávání telefonů. Naopak měli by být znepokojeni právě slovy policejního prezidenta.

Podle očekávání na jeho výrok reagovala hlava státu. Václav Klaus konkrétně řekl ministru vnitra, že by měl Jiří Kolář kvůli svým výrokům rezignovat. Nejenom vzhledem k podivnému názoru policejního prezidenta na používání odposlechů, lze s hlavou státu souhlasit.