Koaliční dohoda

Vyjednavači koaličních stran tedy dospěli k nějakému společnému stanovisku, což je dobré, neb tím prokazují schopnosti jednat politicky.

Mohlo by se ale přihodit, že jednání o této formě budoucí vlády se stane jen předehrou k jiným, možná pro konečné vládnutí schůdnějším variantám. Skutečnost, že se podařilo dosáhnout nějakého koaličního konsensu je trochu umenšována zprávami, prosakujícími z jednání tzv. expertních skupin. Mám na mysli nedávné výroky předsedy Strany zelených Martina Bursíka o tom, že podle jeho informací to někdy vypadá, jako by někteří experti ODS při jednáních zastávali nějaká jiná stanoviska, než jaká byla předjednána při schůzkách předsedů koaličních stran.

Jak se ale dočítám na webových stránkách, podařilo se jim nyní shodnout se na několika záležitostech, které - jestli se nepletu - ani jedna ze zúčastněných stran nijak zvlášť hlasitě neproklamovala v předvolební kampani. Jde například o to, že podle jednoho z bodů připravované smlouvy se nově má rozšířit počet položek, za něž se platí spotřební daň. Konkrétněji - koalice plánuje zatížit spotřební daní také elektřina, uhlí a plyn. Volič některé z koaličních stran se možná při tomto zjištění jemně zakucká, ale je to naprosto v řádu věcí - je přece jenom už více než dva týdny po volbách, nyní je tedy na čase, aby si voliči soukromě rozšifrovali, co se skrývalo pod některými údernými hesly nových koaličních stran, popřípadě - co se pod nimi neskrývalo.

Sepsání koaliční dohody a její podepsání, které je naplánováno na příští pondělí je jedna věc, reálná politika pak věc druhá. Vzhledem k tomu, že osud budoucí vlády - a to jakékoli, ne jenom té případně modro-černo-zelené - je doslova v rukou poslanců dolní komory Parlamentu, může se přihodit, že tři týdny prý složitých jednání o koaliční dohodě přijdou ještě vniveč.

Zatím totiž ještě není rozhodnuto o tom, jak bude vedení Poslanecké sněmovny vypadat, ale přitom je jasné, že teprve podoba vedení sněmovny bude hrát klíčovou roli při jednáních o podpoře nové vládě. O tom se bude rozhodovat až za týden. Do té doby se mohou úvahy nad rovnoměrným rozdělením sil ve sněmovně točit kolem magického patu sta hlasů jakési pravice proti stu hlasů jakési levice.

Jenže všechno může být úplně jinak. V případě, že by sociální demokracie získala vedení Poslanecké sněmovny, přičemž pro tuto roli je nejspíš znovu předurčen Lubomír Zaorálek, aby si případným usilováním o post předsedy sněmovny neztížil Jiří Paroubek možnost být nakonec ještě účastníkem soutěže o post premiéra, může si tím ČSSD značně zlepšit své vyjednávací pozice. Může totiž - například - nabídnout občanským demokratů toleranci jejich menšinové vlády, leč bez účasti buď lidovců, nebo zelených, popřípadě obou.

Čím papírově slabší podporu by měla takto ODS ve sněmovně mít, tím snazší by pro sociální demokracii byla - prostřednictvím přidělování svých podpůrných hlasů či tolerování jiným parlamentním způsobem - "kontrola" nad pravicovou vládou. V naší politice by se tomu mohlo říkat "konstruktivní opozice", protože výraz "opoziční smlouva" byl už jednou a řádně historicky znehodnocen. A konec konců - ještě vždy může dojít na jednání o té kolaici ztv. "velké", tedy účelovému sňatku ODS a ČSSD. Vždyť přece nejde o žádnou maličkost, jde o moc. O budoucí moc.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání