Koalice nastoupila cestu k sebezničení

Připomeňme, co se útokem lehké kavalérie míní. V polovině devatenáctého století vyhlásili Angličané a Francouzi válku Rusku, která se odehrála na Krymském poloostrově. Epizodou této války byl útok britské lehké brigády proti dělostřelecké baterii Rusů.

Angličané baterii útokem jízdy zlikvidovali, celá brigáda však byla během útoku zničena. Hrdinství anglických vojáků oslavil například lord Tennyson v romantické básni. Ovšem pozdější autoři viděli historii mnohem více kriticky. Slavný režisér Tony Richardson natočil před čtyřiceti lety film a odsoudil v něm idiotský rozkaz neschopných velitelů, kteří způsobili naprostý masakr.

Kdo film viděl, ten si vzpomene na udivené tváře ruských dělostřelců, kteří měli desítky minut k tomu, aby likvidovali ničím nechráněnou jízdu hromadnými salvami.

S podobným údivem dnes může zdejší politická opozice, komentátoři a voliči sledovat snahy vládních poslanců o přerozdělení funkcí ve sněmovně.

Co vlastně chce a může ODS se svými spojenci získat. Sociální demokraté dnes mají šest předsedů výborů, komunisté dva. Z toho je nejvýznamnější rozpočtový výbor, který řídí místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Významnou roli hrají i zdravotnický výbor s předsedou Davidem Rathem a bezpečnostní výbor s Františkem Bublanem.

Ovšem funkce předsedy výboru není příliš významná. Má sice k dispozici vlastní kancelář a lepší přístup k informacím, ovšem jeho hlas platí stejně jako hlas řadového člena výboru.

Vládní koalice také chce změnit hlasovací poměry ve výborech. Dosud mají opozice a koalice paritu, napříště by měla mít koalice v každém výboru o hlas víc.

Z toho vznikne jediný prospěch: výbory mohou vydávat usnesení, která budou vůči vládním návrhům více příznivá. To je ovšem malá výhoda. Výbory sněmovně doporučí, jak má hlasovat, ale to není nic závazného. V každém případě získá koalice několik funkcí, aby obnovila věrnost několika poslanců, především ze Strany zelených. Předpokládá se, že zvolí šestého místopředsedu, konkrétně by měla novou funkci získat Kateřina Jacques. Předsedkyněmi výborů by se pak mohly stát Olga Zubová a Věra Jakubková, které dnes odmítají zdravotní reformu a to by se po nástupu do nových funkcí mohlo změnit.

Sněmovní rošáda také umožňuje koalici pomstu. Může totiž zbavit funkce všechny hlavní soupeře v opozičním táboře, konkrétně sociální demokraty Sobotku, Ratha a Zaorálka.

Jednou větou: všechny cíle vládní operace jsou bezvýznamné a navíc je nejisté, jestli se jich vůbec podaří dosáhnout.

Obě zelené poslankyně Zubová a Jakubková totiž oznámily, že se jim výměna funkcí ve sněmovně nelíbí. A pokud pro ni nebudou hlasovat, stačí, aby jeden z ostatních koaličních rebelů zapomněl přijít do sněmovny a koalice změny neprosadí.

Prozatím už koalice zaznamenala první ztráty. Sociální demokracie odmítla podpořit antidiskriminační zákon, který měla svými hlasy podržet. Její poslanci přestali párovat ministry a ti nemohou jezdit na zahraniční cesty.

Během celého týdne sněmovna nestihla nic projednat, protože opozice tentokrát vsadila na skutečně nulovou toleranci a téměř každý zákon se stává záminkou k nekonečným hádkám a sporům. Samotný návrh usnesení o zřízení šestého místopředsedy se nestihl ve středu projednat, protože mu zabránily a hádky a nakonec běžná obstrukce komunistů, kteří schůzi na dvě hodiny přerušili, údajně na poradu poslaneckého klubu.

Nejhorší je pro koalici ohlas na veřejnosti. I spřátelené deníky vypočítávají, kolik funkcí už má Strana zelených a tím nepřímo upozorňují, jak nenasytná je požadavkem na post místopředsedy. Z pohledu médií je boj funkce hlavní vládní prioritou minulého týdne. Opozičním politikům stačí čekat, v klidu dělat svou práci a postupně tak likvidovat všechny pokusy rozhádané koalice cokoli ve sněmovně prosadit. Při rozhovorech se sociálními demokraty je nejnápadnější údiv nad chováním koalice, která se podle nich rozhodla sama zlikvidovat. Podobně to viděli ruští dělostřelci na Krymu při útoku lehké kavalerie. V této chvíli není jasné, jak velké nakonec budou koaliční ztráty. Může dojít i k pádu vlády, pokud se někteří koaliční poslanci rozzlobí natolik, že opustí své poslanecké kluby.

Samozřejmě je taková úvaha předčasná, ale vládní koalice z vlastního rozhodnutí nastoupila na šikmou plochu. Pokud cestu, která vede k sebezničení, v nejbližší době nezmění, mohou být důsledky katastrofální. A pokud při tom získá osm či devět nových kanceláří ve sněmovně, je naprosto zanedbatelný detail.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .