Koalice bojuje proti šedé ekonomice

Rozdílné názory nemusí automaticky znamenat, že zákony nemají šanci na úspěch. Pokud by přece jenom neprošly, nelze hned očekávat pád vlády. Místopředseda lidovců Jan Kasal dal ostatně na veřejnosti najevo, že pro něj by důvodem pro rozpad koalice bylo neprosazení státního rozpočtu na příští rok a ne některých dílčích zákonů, které svým způsobem souvisejí s tzv. reformou veřejných financí. Ani pro sociální demokracii by nebylo dvakrát výhodné přejít k menšinové vládě podporované buď komunisty, nebo občanskými demokraty. Navíc jsou v lepší výchozí pozici.

Pro prosazení zákonů týkajících se šedé ekonomiky nepotřebují ústavní většinu. Stačí, když pro ně bude hlasovat nadpoloviční většina poslanců účastnících se hlasování. Takže nemusí hledat sto jeden hlas. Patrně ke schválení bude stačit menší počet. Při výpadku několika koaličních hlasů, by to nemuselo vadit, případně by stačilo získat pár hlasů v řadách opozice. Pokud by například majetková přiznání prosadili sociální demokraté s pomocí komunistů, bylo by zajímavé, jak by na to reagovali například lidovci. Ti jsou pověstní politickým taktizováním, které jim má umožnit pokud možno účast ve vládě, a to jak současné, tak i budoucí. S výjimkou Zemanova menšinového kabinetu ostatně dokázali být vždy u moci.

Asi by se jí kvůli jednomu zákonu dobrovolně nevzdali. Současná pozice, kdy jejich předseda není členem Špidlova kabinetu, jim musí maximálně vyhovovat. Pokud vláda dělá některé sporné kroky, může ji Kalousek kritizovat. Pokud kabinet učiní něco pozitivního, mohou lidovci voličům tvrdit, že je to i jejich zásluhou. Prosazení některých sporných zákonů v boji proti šedé ekonomice s pomocí opozice, by nemuselo příliš vadit ani sociálním demokratům. Ti by mohli být spokojeni s tím, že splnili předvolební slib a příslušné právní normy prosadili.

Zároveň by se nemuseli pouštět do rizika pádu vlády a sestavování menšinového kabinetu. O postojích unionistů je asi v této souvislosti zbytečné hovořit. Ti se budou snažit za každou cenu udržet ve vládě a prodloužit si politickou existenci. Zkrátka nic nenasvědčuje tomu, že by právě kvůli boji proti šedé ekonomice měla padnout vláda. Ostatně její vznik byl jednak motivován vstupem země do Evropské unie a jednak bojem proti šedé ekonomice.

Vždyť nově se tvořící koalice po volbách v roce 2002 dávala najevo, že chce rozbít pouta opoziční smlouvy. A právě o ní se hovořilo jako o živné půdě pro klientelismus a pro dělbu sfér ekonomického vlivu mezi smluvně opoziční politické strany. Takže vláda by neměla mít velký problém na dohodě o zásadních věcech v boji proti šedé ekonomice. Tím spíš, že sama musí dobře vědět, že ani navrhované zákony nemohou být zázračným lékem, který českou společnost zbaví všech neduhů. Určitě se najdou skuliny jak obejít i nejpřísnější majetková přiznání, nebo registrační pokladny.

Naopak se zdá, že čím složitější předpisy a přísnější nařízení, tím větší prostor pro korupci. Proto nebude problém v obsahu zákona, jako spíše v komunikaci uvnitř vládní koalice. Aby tedy správně načasovala hlasování a dopředu celou věc projednala s koaličními poslanci. Například zmatek kolem zákona o nájemném jasně dokázal, že není důležité, zda pro zákon zvednou ruku všichni koaliční poslanci, ale to, kdy a v jaké sestavě se o něm hlasuje. Právě dnešní koaliční schůzka toho mohla být názorným příkladem. Z informací, které se z ní objevily na veřejnosti, se zdá, že by koalice měla dojít ke kompromisu.

Potíž je v tom, aby ho dojednali čelní koaliční představitelé. Například dnešní schůzka ke konkrétnímu závěru nemohla dojít, protože se jí kvůli neodkladným pracovním povinnostem nemohl zúčastnit premiér. Koalice může doufat, že podobné záležitosti neodvedou ze sněmovny při hlasování velkou část koaličních poslanců. Pak by měla jistotu, že dosažený kompromis je k ničemu, protože ho nemůže proti přesile opozice prosadit. Právě to se stalo se zákonem o nájemném. Už nejbližší budoucnost ukáže, zda to byla náhoda, nebo organizační neschopnost vůdců koalice.