Kněz Heryán: Pocit vlastní nicoty a opuštěnosti je důležitý. Bez toho by byl člověk arogantní debil
Zatímco většina lidí tráví vánoční svátky doma a v kruhu svých nejbližších, kněz Ladislav Heryán má napilno. Svou pomoc duchovního v tyto dny nabízí například vězňům nebo bezdomovcům. „Moje Vánoce jsou takové služebné, ale je to něco, co mě opravdu naplňuje,“ vysvětluje řeholní kněz komunity salesiánů. „Jsem taková vrba – přijdu a naslouchám tomu, co člověka trápí. Dost často to nakonec přejde ve společnou modlitbu tak vřelou, že se s tím člověk mimo věznici nesetká.“
Heryán je s vězni v kontaktu i mimo Vánoce, jako kaplan působí ve vazební věznici v Ruzyni. Své duchovní služby přitom neposkytuje jen křesťanům nebo obecně věřícím.
Čtěte také
„Jsme tam pro všechny, kteří si nás vyžádají. Někteří to považují za slabost mluvit s kaplanem, jiní tu potřebu mají. Pro některé ty lidi jsem tím, kdo je vytáhne z cely a odvede do kaple. Což je vlastně také cela, ale jinak vyzdobená. Už ten samotný fakt, že se člověk dostane na chvíli jinam, je pro něj osvěžením, povzbuzením nebo posilou,“ všímá si kněz různé motivace lidí, kteří o jeho přítomnost požádají.
Ve vězení je člověk odkrytý. A tak docela rychle vyběhne na povrch to, co je pro něj opravdu nejdůležitější. Prakticky vždy jsou to vztahy.
Ladislav Heryán
Právě při pobytu za mřížemi lidé často zjistí, co je v jejich životě skutečně důležité a na čem záleží.
Čtěte také
„Člověk plný života svoji duchovní potřebu leckdy něčím zalepí. Ať už tím, že něco hromadí, nebo o něco usiluje. Ve vězení to všechno najednou nemá. Je tam odkrytý, nahý. A tak docela rychle vyběhne na povrch to, co je pro něj opravdu nejdůležitější. Prakticky vždy jsou to nějaké vztahy,“ říká kaplan.
Nejen v takovou chvíli má člověk tendence cítit prázdnotu nebo opuštěnost. Ani to ale nejsou pocity, před kterými by člověk měl podle Heryána utíkat: „Pocit vlastní nicoty, zbytečnosti, opuštěnosti a samoty je podle mě velice důležitý. Kdyby se to člověku nedělo, tak by byl – promiňte mi to – arogantní debil.“
Podstata víry
Víra by měla člověka osvobozovat a naplňovat, nikoli poutat, jako se tomu občas děje uvnitř církve.
Čtěte také
„Důležitá je dnes spiritualita a ne náboženství. Jestliže se spiritualita zamění za náboženství, stane se člověku vězením. Když bych to posunul ještě dále, tak vlastně náboženství není důležité. Důležité je lidství – život sám. A k tomu, aby jej člověk dokázal uchopit, potřebuje svoji spiritualitu,“ je přesvědčený Heryán.
Pokud člověk dokáže vnímat Boha, nezáleží na tom, jakou k tomu zvolí formu. „To, jestli je to křesťan, muslim, protestant, ortodoxní nebo katolík, je úplně jedno. Ale pokud zůstane u těch škatulek, může se stát, že si ji obestaví nějakou zdí a začne svět dělit na ‚já a ti druzí‘. A to je podle mě špatně,“ vysvětluje kněz.
Nedívejme se na Boha jako na subjekt, který nás hlídá, ale jako na mystérium milující všechny.
Ladislav Heryán
Při vzniku křesťanství bylo podobné škatulkování zapotřebí – lidé měli potřebu vymezit se vůči židovství. Po dvoutisícileté historii je ale na čase posunout se dále.
Čtěte také
„Musí nastat nějaká syntéza, aby křesťanství umělo ocenit lidství. Pojďme se na spiritualitu podívat jako ne na něco, co je v tom kostele, ale jako na něco, co zahrnuje celý náš život. Nedívejme se na Boha jako na subjekt, který nás hlídá, ale jako na mystérium milující všechny,“ vyzývá Heryán.
Sám si přitom všímá, že po podobném přístupu existuje společenská poptávka:
„Podle mě po tom touží všichni lidé. Ale v křesťanství je to uchopeno tak nějak omezeně a pro ty lidi nepřijatelně. Pak raději řeknou: ‚Já v Boha nevěřím,‘ ale druhým dechem dodávají: ‚Ale něco je.‘ Přijde mi, že to je něco důležitého a pravdivého. Když takový člověk říká, že v Boha nevěří, vlastně tím míní: ‚Já v Boha věřím, ale ne v to, co vy říkáte, že je Bůh.‘“
Covidové poselství
I jeho práci na čas ovlivnila pokračující pandemie covidu-19, kterou sám popisuje jako „dobu temné díry“. Salesiánský řeholní bratr Heryán ale i v této díře vidí světlo na konci tunelu.
Čtěte také
„Z každé díry existuje cesta. Situace před Vánoci vloni se hodně lidí od situace dnes. Našli jsme nějaké léky a umíme se s tím podle mě vypořádat. Postupně se učíme s epidemií žít,“ myslí si.
A na závěr lidi prosí: „Zkusme prostě žít naše životy i s těmi omezeními. Ale opravdu je žít, ne být zavření doma. Je hodně pozitivní vidět, že se z toho našla cesta, a myslím si, že pokud jde o covid, bude to už jen lepší.“
Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s Ladislavem Heryánem. Dozvíte se v něm také to, kdo je knězi nejbližší, nebo jak reagují lidé v tramvaji, když s kytarou začne společně s řeholními sestrami zpívat koledy.
Související
-
Kněz Heryán utekl z komunistické země, chtěl do Afriky na misie. Stal se ale pastorem undergroundu
V létě roku 1987 odjížděl z Prahy zájezd do Rakouska. V autobuse seděl i sedmadvacetiletý tajně vysvěcený řeholník Ladislav Heryán. Snil o misii v Africe.
