Kluci a holky dnes mají jiné online životy a míň se kamarádí, reaguje odbornice na sérii Adolescent
Minisérie Adolescent, která sleduje případ chlapce obviněného z vraždy spolužačky, vyvolala velký ohlas. A také otázky o životě dospívajících na sociálních sítích. „Je to série hlavně pro rodiče dospívajících, protože jim pomáhá dospět do porozumění dětskému světu, jak ho dnes opravdu zažívají,“ říká v pořadu Osobnost Plus Michaela Slussareff, která se na Univerzitě Karlově věnuje vlivu nových technologií na společnost.
„Rodiče často nechtějí vidět, že s dětmi netráví tolik času, kolik by měli. To série Adolescent docela dobře popisuje,“ míní Slussareff. „Spoustu věcí ale rodiče opravdu nevidí, protože se to odehrává na telefonech a počítačích u dětí, které o tom nemluví. Rodiče jsou šokováni tím, co v seriálu Adolescent vidí.“
Čtěte také
Často podléhají dojmu, že děti, které tráví svůj čas doma, jsou v bezpečí oproti tomu, pokud by byly samy venku. Digitální svět ale skrývá celou řadu rizik, podotýká odbornice.
„Další strategií rodičů je vymyslet co nejvíce mimoškolních aktivit a děti jsou potom unavené, aby dělaly cokoliv jiného,“ popisuje. „Často jim pak chybí vztahy s vrstevníky, protože volný čas nemají sdílený.“
V důsledku toho se velmi výrazně odděluje chlapecký svět od dívčího, a to nejen tematicky, ale i sociálně, upozorňuje Slussareff. V reálném životě mají obtíže navázat přátelské vztahy a jejich zájmy se liší i v online prostředí.
Chlapci a dívky online hrají odlišné hry, sledují jiné influencery a setkávají se s různými světonázory. Chlapci se navíc velmi často v digitálním světě setkávají s názory podporujícími toxickou maskulinitu a misogynii.
Čtěte také
„V sérii zmínili Andrewa Tatea, který je těmito názory známý. Realita je ale taková, že se tento názor roztříštil, normalizoval a dostal se do mluvy různých mladých influencerů,“ vysvětluje odbornice. „Je těžké odhalovat, co se tam děje, protože jsou to malé náznaky a střípky, které se skládají dohromady.“
Pro konzumenty s vyvinutým kritickým myšlením by podobné názory nebyly nebezpečné. Pro dospívající bez společenských interakcí je ale náročné otestovat jejich platnost, čím se ještě více prohlubuje nepochopení a izolace.
„Hodně se pohybuji na školách, kde děláme primární prevence. A je pravda, že učitelé poslední dobou často reflektují, že zdravé vztahy mezi holkami a kluky v náctileté věku jsou méně časté, než byly dříve. Že se kluci a holky izolují,“ dokládá Slussareff.
Normalizujme, co děti dělají
Děti navíc přestávají rozlišovat mezi internetem a reálným světem, protože se jim vztahy a aktivity prolínají oběma prostory. Úkolem rodičů je proto mluvit se svými potomky jak o tom, co se dělo ve škole, tak i o tom, co viděli na sítích.
Čtěte také
„Často se mě rodiče ptají, že mají doma puberťáka a dělá na sítích ne úplně bezpečné věci a co s ním mají dělat,“ říká Slussareff.
„Pokud s tím začneme ve 13 letech, tak už nás dítě nebude poslouchat. Ale pokud normalizujeme, co děti dělají, a nebudeme naštvaní pokaždé, když je vidíme přilepené obličejem na obrazovce, tak se to pro ně taky stane normálním tématem, o kterém s námi budou moct mluvit.“
Důležitá je hlavně kritická diskuse, která respektuje zájmy dítěte. Výhodné je i přicházet s vlastními problémy a snažit se je s dítětem řešit vzájemně. Klíčová je totiž důvěra, bez níž se rodič ve vztahu k potomkovi rychle promění z parťáka na kontrolora.
„Rodič parťák si v klidu sedne s dítětem a probere s ním, proč to dělá. Motivace je velmi důležitá, protože ta může být třeba, že rodič zakazuje dítěti nějakou hru, jenomže ve škole ji všichni hrají a dítě je naprosto vyčleněné z kolektivu, když tam nemá nahrané body,“ upozorňuje Slussareff.
Čtěte také
Stejně tak je důležité seznámit děti i se základy sexuální výchovy a netabuizovat žádná intimní témata. Podle vědeckých výzkumů totiž čtvrtina dětí ve věku mezi osmi až jedenácti lety viděla porno.
„Je pro nás nepředstavitelné, že by se k tomu děti dostaly tak brzo, a tak lehce,“ uzavírá Slussareff. „Ale dneska děti říkají, že je těžší se pornografii vyhnout než ji vyhledávat.“
Jak si mohou rodiče a děti rozumět, když každý používá jiný typ jazyka? Snáší prostředí sociálních sítí hůř holky, nebo kluci? Jak mají rodiče trávit digitální čas s dětmi? A jak by se měli v online prostředí pohybovat sami dospělí? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Světlana Witowská.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
