Klima násobí bezpečnostní hrozby. I kvůli němu se šíří náboženský fundamentalismus, říká kosmický inženýr Lukačevič

Čtěte také

Petr Šabata: Úplně nesmyslný spor – spalovací motory versus klima

Kosmický inženýr a popularizátor vědy Jan Lukačevič založil laboratoř pro pěstování rostlin v podmínkách jako na Marsu, zkoumal ledovce na africkém rovníku, časopis Forbes ho zařadil do výběru 30 pod 30 a společnosti Google a The Financial Times ho vybraly mezi stovku lidí ze střední a východní Evropy s největším vlivem na budoucnost.

Lukačevič původně z akademického výzkumu odešel do praktické poradní role v NATO a v současnosti pracuje pro Pražský inovační institut, kde má na starosti rozvoj kosmických aktivit na území hlavního města Prahy.

Klima jako bezpečnostní hrozba

Právě skrze výzkum ledovců a popularizaci vědy se dostal ke klimatické změně. „Musím kvitovat, že se jí konečně nevěnují jenom úzké skupiny odborníků, ale že to začíná být tématem víceméně pro všechny. Ať už pro byznys, tak pro státy a potažmo nadnárodní organizace, jako je Severoatlantická aliance,“ říká.

NATO nemůže ztratit technologickou převahu a naopak musí inovace, vědu a výzkum výrazněji podporovat.
Jan Lukačevič

V NATO se klimatu věnují zejména proto, že se jedná o téma s bezpečnostním podtextem.

„Kvůli změně klimatu se pravděpodobně dá do pohybu několik stovek milionů lidí, kteří budou žít v oblastech, které už nebudou obyvatelné. Už v dnešní době se v oblastech, kde se zhoršují životní podmínky, velmi daří náboženskému fundamentalismu,“ varuje.

Čtěte také

Umělé hráze, těžba ropy a klimatická změna, popisuje zánik mississippské mokřadní delty novinář

NATO se klimatem zabývá různými způsoby. Loni poprvé na summitu v Madridu generální tajemník NATO promluvil o tom, co se děje v členských zemích a v jejich obranných složkách a jakým způsobem přispívají ke změně klimatu svojí uhlíkovou stopou, vypouštěním zplodin a obecně provozem.

Lukačevič se podle svých slov sám snaží žít udržitelně. To se propisuje do všech jeho aktivit od spotřeby přes cestování a práci až po hodnoty ve společnosti. Podle něj může každý jednotlivými kroky přispět, ať už tím, že nebude často měnit elektroniku nebo bude obecně věci používat až do chvíle, kdy už nepůjdou opravit.

Technologie proti změně klimatu

Mezi technooptimismem a omezováním spotřeby je někde napůl cesty. „Považuji za vhodný přístup jakýsi mix. Kdybychom se totiž spoléhali jenom na technooptimismus, vzorce chování, které máme a exportujeme i do zemí globálního Jihu, vlastně jen přeneseme na další lidi, kteří potom budou chtít civilizační technologické manko dohnat.“

Čtěte také

Na cestách po Africe si člověk uvědomí význam věcí jako voda a klimatická změna, myslí si diplomatka Hybášková

Čekání na ultimátní řešení nepovažuje za správné. „Myslím si ale, že když budeme technologická řešení dostávat tam, kde je spotřeba nejvyšší, potažmo tam, kde se v tuto chvíli produkuje nejvíc emisí, bude to přece jenom o něco lepší, než když za každou cenu budeme omezovat jen sami sebe,“ míní.

Součástí takových snah má být i NATO, které vytvořilo strategický koncept. Výsledkem je zejména nový strategický koncept. Ten vytyčuje směr Severoatlantické aliance a jejích členských států na příštích 10 let.

„Naše doporučení směřovala do velké míry právě k technologiím. K tomu, že Severoatlantická aliance nemůže ztratit technologickou převahu a že naopak musí inovace, vědu a výzkum výrazněji podporovat. Naším velkým konkurentem v této oblast je totiž Čína, která naše tempo poměrně rychle dohání. Bylo by geopoliticky mimořádně nešťastné, kdyby nás předehnala a začala diktovat tempo ona,“ dodává.

Poslechněte si celou Osobnost Plus Michaela Rozsypala v audiozáznamu.