Klíčový let raketoplánu

Astronauti sice nastavovali nosníky vnější konstrukce stanice a připojovali k nim a posléze rozvinovali obří panely slunečních baterií, ale to - podle zájmu médií i veřejnosti -- zjevně nebylo tak vzrušující jako let nynější. Nyní, už po sto dvacáté, vzlétá jeden z flotily amerických raketoplánů, tentokrát Discovery, ke stavbě Mezinárodní kosmické stanice na oběžné dráze kolem Země a nese čtrnáctitunový, v Itálii sestavený, americký obytný modul Harmony. Ten je tak důležitý, neboť je prvním obytným modulem připojeným ke stanici za posledních šest let. Co je však ještě důležitější, je že bude tvořit klíčový spojovací článek mezi americkým modulem Destiny, který už tvoří součást stanice, evropským modulem Columbus, který by měl odstartovat v prosinci a japonským Kibo, připravovaný pro let začátkem příštího roku.

Prostorný modul o vnitřním objemu 70ti krychlových metrů a s několika vstupy je vylepšeným dvojníkem modulu, který z americké strany před mnoha lety stavbu stanice začal. Kromě toho, že bude sloužit jako předsíň stanice a chodba mezi moduly -- sám o sobě podstatně zvětší životní prostor pro dosud tříčlenné posádky stanice a umožní jejich rozšíření o další astronauty, tedy vědce, experimentátory a techniky.

Sedmičlená posádka Discovery pod velením zkušené kapitánky Pam Melroyové a pilota George Zamky má před sebou náročných čtrnáct dní ve vesmíru. Nemá totiž za úkol dopravit ke stanici jen nový modul -- což má mít na starosti italský astronaut Paolo Nespoli -- a nového člena posádky stanice Daniela Taniho, který pak během kosmických vycházek mimo stanici dohlédne na konečnou instalaci modulu. Během pěti kosmických vycházek má také dvojice astronautů - Scott Parazynski a Douglas Wheelock - přesunout na konec hlavního nosníku stanice i obří rozvinovací panel slunečních baterií, který se do nedávna tyčil nad obytnými moduly stanice. Jelikož jde o nejvzdálenější bod stometrového nosníku, kam z vozíku, který pojíždí po nosníku jeřáb sotva dosáhne, bude to operace značně náročná i pro zkušenou operátorku jeřábu, astronautku Stephanii Wilsonovou.

Jak už řečeno, Mezinárodní kosmická stanice se pomalu blíží k dokončení. A až budou připojeny laboratorní a obytné moduly z Evropy a Japonska - a ten první už v prosinci -- a později také další moduly z Ruska, začne stanice nejen vypadat tak "jak má" podle různých filmů či vědeckofantastických seriálů, ale bude také konečně plnit úkoly ke kterým byla určena, tedy výzkum Země a kosmického prostoru, a také vliv beztížného stavu na zdraví člověka. Kromě toho se nyní rýsuje i úkol ještě důležitější - role předsunuté kosmické základny lidstva pro zabydlení na Měsíci a pro lety k Marsu a dalším planetám. Jak známo, Američané už budují kosmickou loď Orion a mohutné rakety Ares, aby tak zahájili budování permanentní vědecké základny na Měsíci. Zkušenosti nasbírané na Měsíci pak hodlají využít ke stejnému účelu na Marsu. Je to ovšem náročný program na příští dvě desetiletí a není zatím jasné jak se do celého programu zapojí další průmyslové země.

Někteří komentátoři ovšem tvrdí, že prvenství Američanů nebo Rusů, kteří nyní po letech nečinnosti znovu rozjíždějí vlastní kosmický program a Měsíc a Mars v něm hrají důležitou roli, není zcela zaručeno. Je tomu tak proto, že vlastní a stále ambicióznější kosmické programy rozjíždějí i Čína, Indie a Japonsko. Všechny tři nyní navzájem soutěží ohledně výzkumu Měsíce -- na jehož oběžnou dráhu právě dorazila japonská družice -- a ohlásily i vlastní pilotované kosmické programy. Nejdále je ovšem Čína, která je schopna vybudovat vlastní kosmickou stanici a uskutečnit oblet Měsíce pilotovanou kosmickou lodí už v dohledné době. Zatím není jasné, jakým směrem se bude ubírat Evropa. Někteří specialisté touží po společném vybudování nové pilotované lodi, kterou by se asi stal plánovaný ruský miniraketoplán Kliper. Jiní se těší, že s dopravením modulu Columbus k Mezinárodní kosmické stanici v prosinci bude Evropská kosmická agentura dál naplno spolupracovat s Amerikou. Co se pak týče Číny, ta má prý nyní zájem připojit se k zemím, které budují Mezinárodní kosmickou stanici. Vybudování vlastního raketoplánu připravuje Japonsko a Indie, která už vyvinula vlastní mocné raketové nosiče, nedávno ohlásila projekt stavby pilotované kosmické lodi. Ano, ve vesmíru bude zjevně v nejbližší budoucnaosti mnohem více živo než se donedávna čekalo. A pokud let raketoplánu Discovery dopadne podle očekávání, bude to vše skutečností již během několika příštích let. Navíc, neočekávaným a urychlujícím faktorem celého procesu se pomalu ale jistě stává kosmická komerční turistika. Kromě suborbitálních výletů, které připravuje firma Virgin Galactic už za dva roky, pracuje na podobných projektech celá řada dalších firem, z nichž některé nabízejí své pilotované kosmické lodě i americké NASA. Jiné pak plánují stavbu hotelů na oběžné dráze a dokonce i na orbitě Měsíce. Ano, člověk se nyní chystá na další etapu pronikání do vesmíru a lze konstatovat, že Mezinárodní kosmická stanice a americké raketoplány jsou stále ještě předvojem. Na jak dlouho, to ještě uvidíme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .