Klaus nechce znít v Kremlu ustrašeně

I ti, kdo v první polovině devadesát let volali po obnovení vzájemných obchodních aktivit, postupně přišli na to, že někdejší úzké vazby, vyplývající z československého čtyřicetiletého područí, jsou už nenávratně zpřetrhány a navazovat mnohdy není na co a s kým. I když v zásadě Rusko zůstává pro některé tuzemské producenty zajímavou zemí.

Tomu snad nasvědčuje i zhruba stohlavý podnikatelský doprovod dnes zahájené první oficiální mise českého prezidenta Václava Klause, s nímž se návštěvy Ruska a povolžského Tatarstánu účastní doprovodí ministři financí a průmyslu Kalousek a Říman, místopředsedové sněmovny a Senátu Němcová a Šneberger plus blíže neurčený počet ministerských náměstků. Na první pohled jde tedy o poměrně mohutnou výpravu, podobnou už v tomto prezidentském období Václav Klaus těžko povede. A okolnosti, za kterých do Moskvy přilétá, jsou pro něho, pokud jde o viditelnost, velmi příznivé. Ve hře je totiž mezinárodně široce diskutovaná otázka výstavby americké radarové základny na našem území. Z ruské strany zatím byly na toto téma slyšet ostré hlasy proti, někteří vojenští činitelé dokonce otevřeně vyhrožovali, že na Českou republiku a Polsko, kde by měla být zásadní část protiraketového obranného systému, budou muset namířit své útočné rakety. A i prezident Putin nešetřil tvrdými slovy. Za několik týdnů se nadto v Praze objeví americký prezident Bush, přičemž netřeba pochybovat, že cílem jeho zastávky bude právě protijaderný deštník.

Lépe načasovanou cestu do Moskvy si tedy česká hlava státu ani nemohla přát. I když je samozřejmě otázkou, jak by ona mohla Putina a generály přesvědčit, že není důvod k obavám a že projekt nejen není důvodem o novému kolu závodů ve zbrojení jako za časů studené války, ale že jde o cosi i pro Rusko užitečného. Už proto, že tím bude mít možnost zapojit se do širšího mezinárodního obranného systému. Pokud totiž Moskvu něco přimějte změnit názor a zmírnit nabroušenou rétoriku, budou to především samotné Spojené státy společně s jednotným postojem NATO a Evropské unie. Můžeme se přitom jen dohadovat, co za to bude Rusko chtít. A že něco určitě ano, to se lze domnívat už právě z oné prudkosti ruských reakcí. Vyhraněná pozice je pro Moskvu před zahájením intenzivnějších rozhovorů o deštníku výhodná, ustupovat může po krůčcích a se ziskem.

Jestliže ale Václav Klaus sám považuje radar za středobod svého politického rokování v Rusku, stojí to za pozornost. V okamžiku, kdy je česká levicová opozice a jasná většina veřejného mínění proti radaru u nás, potom se naopak Klausova vstřícnost a věcnost jeví jako rozumný státnický postoj v širším geopolitickém smyslu. Pokud jde o budoucnost Evropské unie nebo o podíl lidstva na klimatických změnách má český prezident někdy hodně vyhraněné názory a bývá za ně kritizován až vysmíván. V případě protiraketové obrany by mohl zaujmout přinejmenším neutrální stanovisko a jít takříkajíc "po srsti" domácím náladám a zvyšovat svou už tak stabilně vysokou popularitu a důvěryhodnost. Což by se mu necelý rok před tím,než bude usilovat o druhé zvolení mohlo hodit. Přesto tak nečiní. Českou veřejnost přímo prozatím nepřesvědčuje, že základna na našem území zvýší mezinárodní prestiž České republiky a že obavy z režimů usilujících o jaderný arsenál a nosiče z delší dráhou letu jsou opodstatněné. Ale už jen tím, jak je podle vlastních slov odhodlán za protijaderný deštník v Moskvě argumentovat, dává jasně najevo, co si o něm myslí.

Klausovi tradiční oponenti mohou říkat, že prezident, který například kritizoval americkou politikou vůči Iráku a dostal se tak do Bushovy nepřízně, se teď chápe příležitosti svůj obrázek v Bílém domě vylepšit a počátkem června se tak v Praze konečně dočkat Bushova kýženého úsměvu a snad i oficiálního pozvání do Washingtonu, o které zatím marně usiloval. Ostatně vpředvečer své ruské cesty se Klaus s Bushem telefonicky spojil, zřejmě aby ho ujistil, co chce Vladimiru Putinovi v pátek říkat.

Ale podstatnější než důvody jsou důsledky. Ve chvíli, kdy NATO i Evropská unie spějí ke shodě, že protijaderná celoevropská bezpečnost se bez amerického zařízení, kterým nikdo jiný nedisponuje, v budoucnu neobejde, se český prezident nechová izolacionisticky a alibisticky. A v okamžiku, kdy ruští generálové takřka řinčí zbraněmi, nesklání se jak by se od hlavy maličké a vojensky zanedbatelné země mohlo očekávat. To je třeba ocenit.

Bez ohledu na to, jak to nakonec se základnou v Brdských lesích dopadne. Jak už bylo řečeno, Klausův hlas v Kremlu nemůže mít váhu jako hlasy Američanů a představitelů velkých zemí kontinentu. Je ale příjemné zjištění, že nechce znít ustrašeně.

Co jiného, zejména pokud jde o záruky pokračující spolupráce v energetické oblasti a nějaké případné rozvinutí hospodářských aktivit se Václavu Klausovi ještě v Rusku podaří, na to si ovšem musíme počkat.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .