Klára Vlasáková: Tragédie Hany Horké ukazuje, do jak vychýleného uvažování jsme se dostali
Zemřela zpěvačka Hana Horká. Její odchod provázela řada zpráv v médiích. Ty se ani tak netýkaly rekapitulace jejího života a kariéry, ale především jednoho jiného bodu: Horká odmítala očkování a zemřela poté, co se úmyslně nakazila koronavirem.
Když si člověk na Facebooku rozklikne komentáře pod posledním statusem Horké, vyvalí se na něj spousta trpkých vzkazů navážejících se do jejího rozhodnutí a inteligence, několik lidí se ohání „přirozeným výběrem“. Těžko si představit, že tyhle závody v jedovatosti čte zpěvaččina rodina.
Čtěte také
O rozhodnutí Horké nenaočkovat se promluvil do médií její syn Jan Rek. Pro iRozhlas.cz řekl, že matka šla onemocnění naproti. Zároveň kritizuje dezinformátory a lidi odmítající očkování. „Myslím, že je to ilustrativní příklad pro tyhlety kruhy kolem Duška, Pollerta, Pekové a tak,“ zmínil.
Server Seznam Zprávy oslovil zpěváka Daniela Landu nebo lékaře Lukáše Pollerta, kteří odmítli, že by jejich veřejné vyjadřování mohlo mít na osud Horké vliv. Podobně reagoval také Jaroslav Dušek oslovený iRozhlasem.
Je to naprosto samozřejmé, ale pro jistotu – předčasné úmrtí člověka je tragédie. K tomu není potřeba nic dodávat. Na celém mediálním cirkusu, který se následně hlasitě rozjel, je pak zarážející právě to, s jakou lehkostí bere celá řada diskutujících něčí odchod jako podivnou pointu. Nechtěla se naočkovat – a tady to má. Podobný přístup je jen prodlouženou rukou některých vážně míněných úvah o tom, že očkovaní by měli dostat v nemocnicích přednost před neočkovanými.
Smrt člověka se stává municí
Zde je nutné poznamenat: Sama si myslím, že je očkování v boji proti pandemii naprosto zásadní zbraní.
Čtěte také
Proč odpor proti němu není zas tak překvapivý, shrnula před několika měsíci ve svém komentáři pro Český rozhlas Plus trefně politoložka Kateřina Smejkalová:
„Dost dobře nejde na jednu stranu dlouhodobě hlásat primát bezohledného egoismu, v rámci kterého si jede každý hlavně na sebe, a komu se nedaří, ten si za to taky může hlavně sám, a nezaslouží si tedy žádnou velkorysejší pomoc. A na stranu druhou v krizích najednou žádat, aby se lidé chovali solidárně a upozadili se ve prospěch ostatních, i když jim to třeba nic nepřinese.“
Smejkalová pojmenovala, co se v souvislosti s odpůrci očkování objevuje spíše výjimečně – jejich postoj je součásti většího problému, který má společného jmenovatele v dlouhodobém zanedbávání celospolečenské solidarity. A tady o tragickou pointu skutečně jde; dlouho jsme si říkali, že každý kopeme sám za sebe – a tady to máme.
Čtěte také
Kromě toho je však podstatné vypíchnout ještě jednu věc, a to odpovědnost veřejně známých lidí (ale i těch „neznámých“) za jejich výroky do médií, statusy, texty. Důležitou součástí bezohledného individualismu je, že neneseme odpovědnost za to, co naše slova přinesou ostatním. Pokud máme štěstí, některého provokativního názoru se chytí média a ten tak najednou nabude na vážnosti. Jenže tuhle odpovědnost si nejde odmyslet a nelze nad ní mávnout rukou jako nad drobným, nedůležitým problémem.
Tragédie Hany Horké by nás měla donutit se zastavit a ohlédnout, kam jsme se za takřka dva roky s pandemií dostali. Smrt člověka se stává municí a nikdo nemusí ručit za to, co říká – všichni jsme totiž dokonale izolovaní jedinci, kteří se vzájemně neovlivňují a starají se jen sami o sebe. Člověk si ani nechce představovat krizi, která by dovedla tohle vychýlené uvažování konečně vykořenit.
Autorka je dramaturgyně a scenáristka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
