Klára Vlasáková: Návrh odkladu nájemného je jako náplast na otevřenou ránu

Může to vypadat jako pomocná ruka všem, kterým v důsledku koronakrize vypadly příjmy, ale má to i svá výrazná „ale“. Největší z nich představuje lhůta, do které musejí nájemci dlužnou částku na nájemném zaplatit – do konce letošního roku.

Představme si to v praxi: člověk, který se ze dne na den ocitl bez příjmu, si chce odložit nájem za tři měsíce. Pokud budeme počítat nájemné třeba 15 tisíc (což odpovídá malým pražským bytům a větším v ostatních krajích), čelí dotyčný povinnosti splatit do konce roku 45 tisíc.

Čtěte také

Klára Vlasáková: Hypotéka, nebo nájem? Boj, co se nedá vyhrát

S tím, jak se ekonomika propadá, řada firem snižuje platy, případně propouští a některé placené činnosti ze dne na den zanikly, jde o opatření, které pravděpodobně jen lehce zpomalí cestu do zadluženosti. Ušetřit za necelý půlrok několik desítek tisíc totiž může být pro spoustu lidí naprosto nereálné. Ostatně vzhledem k platům to pro mnoho z nich bylo nereálné už před koronavirovou krizí.

Smlouvy na dobu určitou

Také to, že návrh zákona znemožňuje nájemce vyhodit, jde chápat jako určitou ochranu, nicméně je třeba vzít v úvahu, že v Česku jsou obvyklé smlouvy na dobu určitou – často na rok –, po jejím uplynutí jsou případně opět o rok prodlužovány. Takže na papíře to sice vypadá, že je člověk neschopný platit nájem chráněný, ale co se stane, až mu vyprší jeho smlouva? Jde si celkem snadno domyslet, že pronajímatelé se s těmi, co jim v určitém období neplatili, rychle rozloučí.

Čtěte také

Apolena Rychlíková: „Firma“ jménem Česko v rukou Andreje Babiše ukazuje, jak jsme zanedbali stát

Aby toho nebylo málo, vypadá to, že nájemci jsou i s odkladem povinováni stále platit úroky z prodlení a pronajímatel na ně může podat žalobu na zaplacení dlužné částky. Z pomocné ruky je tak rázem jeden kostnatý prst, co se při sevření zlomí.

Přitom se stačí podívat, jak to dělají jinde. V Německu mají podobný návrh, který má pomoct lidem v nájemním bydlení. Lhůta pro splacení dlužné částky je ale u našich západních sousedů mnohem velkorysejší – konec června 2022, tedy o rok a půl víc než v Česku. Takový termín nabízí přece jen realističtější rámec, během kterého jde dlužnou částku splatit bez toho, aby byl na dotyčnou osobu vyvíjen tlak roztáčející spirálu dalších a dalších zadlužení. Zároveň umožňuje lidem zachovat si v překotně se měnících podmínkách alespoň nějakou jistotu.

Po německém vzoru

V Německu jsou navíc na rozdíl od Česka obvyklé nájemní smlouvy na dobu neurčitou. U nás se přitom její získání rovná něčemu jako nalezení svatého grálu – všichni nájemci se za ní táhnou a doufají, že ji jednou snad spatří na vlastní oči.

České opatření tak v zásadě jen lepí možnou krizi, která má však mnohem hlubší kořeny. Neregulovaný trh s byty, výrazně vychýlený krátkodobými pronájmy přes Airbnb, spekulace a nárůst nájemného za poslední roky udělaly z bydlení oblast, která je pro řadu lidí zdrojem nekončícího stresu a nejistoty.

Obojí se pak v současné situaci samozřejmě posiluje. Zákon vychází v zásadě z dobré úvahy, jak lidem pomoct v momentě výpadku příjmů, ale v rámci dlouhodobě neregulovaného prostředí působí jako kus náplasti přiložený na otevřenou ránu.

Větu o tom, že koronavirus vytáhl do popředí některé roky zanedbávané problémy, jsme v poslední době četli mnohokrát. Nejdůležitější ale bude, co se s tou skloňovanou zanedbaností stane poté, až pandemie poleví.

Autorka je dramaturgyně a scenáristka