Klára Notaro: Úspěšné Letní paralympijské hry
Kdybyste hledali na mapě Paříže náměstí Revoluce, tak marně. Toto jméno neslo náměstí Svornosti (Place de la Concorde) na konci 18. století za francouzské revoluce, za doby Teroru.
Slovo revoluce se v jiném kontextu objevilo 28. srpna v proslovu předsedy Olympijského výboru Tonyho Estangueta při slavnostním zahájení Letních paralympijských her v Paříži – právě na náměstí Svornosti. Estanguet řekl, že si přeje, aby tyto hry byly revolucí v tom, jak společnost vnímá sportovce s postižením.
Čtěte také
Zdá se, že se Estanguetovi toto přání splnilo. Sportovní fanoušci opět podlehli kouzlu her, stejně jako před měsícem na Letních olympijských hrách. I zde diváky ohromilo zahájení pod nejstarší pařížskou památkou, pod vysokým egyptským obeliskem.
Vztyčení francouzské vlajky doprovodilo zvláštní, jemné, líbivé aranžmá jinak vojensky řízné hymny Marsellaisy, jejíž základní motiv byl hraný na flétnu. Autorem této odvážné a okouzlující variace je mladý skladatel Victor Le Masne, který vytvořil komplexní hudební doprovod všech olympijských ceremoniálů.
Místo soucitu obdiv
Autor představení, režisér Thomas Jolly citlivě ale nekompromisně ukázal umělce, tanečníky a zpěváky na vozících, umělce po amputaci končetin – umělce dokonale představující vášnivou radost ze života, z hudby a z pohybu i přes fyzické překážky.
Francouzské publikum fascinuje pevná vůle a optimismus olympijských sportovců. Soucit s postižením mizí a na jeho místo se dostává obdiv ke sportovním výsledkům, ke sportovnímu chování, k vítězům i k poraženým. O to přesně organizátorům a všem sportovcům šlo: změnit pohled na handicap, který v životě může potkat kdykoliv kohokoliv.
Sportovci s postižením jsou často doprovázeni zdravými sportovci, kteří je vedou, trénují s nimi a pomáhají jim se lépe orientovat při závodech.
Ve Francii je mnoho vrcholových sportovců, kteří po ukončení kariéry takto pomáhají mladším sportovcům s postižením.
Krásným příkladem je spolupráce a hluboké přátelství dvou dvojic triatlonistů: Anne Henrietová, profesorka tělesné výchovy a její partner Cyril Viennot, profesionální triatlonista a mnohonásobný vítěz soutěží Ironman, úspěšně spolupracují se zrakově postiženou dvojicí, kterou tvoří Thibaut Rigaudeau a Héloise Courvoisierová.
Olympijské hry pro lidi s postižením vznikly v roce 1948 při nemocnici ve Stoke Mandevillu nedaleko Londýna. Zde byli hospitalizováni mladí muži, kteří přišli o končetiny za druhé světové války.
Čtěte také
Neurolog Ludwig Guttmann chtěl motivovat pacienty, a tak zorganizoval mezinárodní olympijské hry pro vozíčkáře. Ti tehdy závodili v jediné disciplíně: v lukostřelbě. Akce měla obrovský úspěch a od roku 1960 se tyto hry pro sportovce s postižením konají krátce po olympijských hrách.
Lidé doufají, že tyto hry přinesou zlepšení v dostupnosti dopravy. V Paříži je krkolomné dostat se do metra s kočárkem, výtahy existují jen na novějších linkách a pro vozíčkáře je lepší na metro zapomenout. A ne všechny autobusy jsou vybaveny plošinou.
Zájem o vstupenky na paralympijské hry je velký, a tak se Paříž za organizaci může pochválit. Úspěch her je takový, že se vážně uvažuje, že na Eiffelově věži zůstanou olympijské kruhy navždy.
Autorka je spisovatelka, žije v Paříži
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
