Klára Notaro: Jaké je být ženou ve Francii? aneb Případ znásilňované Gisèle Pelicotové

16. říjen 2024

Francii trápí případ hromadného znásilnění. Proces, který  bude trvat u soudu v Avignonu až do prosince, je nazvaný Mazan – podle půvabné jihofrancouzské obce, kde se zločiny udály. Proces ukazuje, že v lidovém podvědomí jsou ve Francii ženy považovány za méněcenné.

O galantním chování mužů k ženám se nedá hovořit. To je považováno za jakýsi trapný předrevoluční výmysl. Jen pár příkladů dokresluje postavení žen ve Francii: K volbám se Francouzky mohly dostavit až po 2. světové válce, a až do roku 1965 nesměly mít vlastní účet v bance.

Čtěte také

I dnes, kdy jsme si podle zákona všichni rovni, mají ženy nižší platy, důchody a obecně víc práce s domácností a rodinou. 

A navíc – a to je zdaleka nejhorší –, ženy jsou často vystaveny hrubému násilí ze strany mužů. Ročně přijde ve Francii o život mnoho těch, které se chtěly rozvést, a jejich partner je za to zabil. Mnoho žen a dívek je znásilněno, ale často to ze studu nikde nenahlásí.

Nechutné divadlo u Pelicotových

Případ Mazan odhrnul oponu před nechutným divadlem, které se po deset let odehrávalo v rodině Pelicotových. Ve zdánlivě klidné rodině složené z diskrétní paní Gisèle, dominantního obchodního zástupce Dominiquea a dospělých dětí. Děti odešly z domova a rodiče se přestěhovali z pařížského předměstí na slunný jih. 

Čtěte také

Bodrý Dominique Pelicot je ale muž dvou tváří: jak respektovaný otec rodiny z jedné strany, a monstrum, jakýsi Modrovous, ze strany druhé.

Obětí tohoto monstra je jeho vlastní manželka Gisèle. Pelicot ji drogoval silným hypnotikem Temesta a pak ji v noci nejméně deset let znásilňoval. Přes dnes už zakázané a zaniklé internetové stránky „coco“ kontaktoval muže z okolí, kteří vyhledávají grupensex, a manželku jim nabízel.

Jak se věčně unavená a malátná paní Gisèle nakonec dozvěděla, proč je jí stále tak zle? Její dnes už bývalý manžel Pelicot byl přistižen ochrankou v samoobsluze, jak fotografuje pod sukněmi nakupujících žen. Jedna z nich podala stížnost na policii, a díky ní se rozjela administrativní mašinérie.

Znásilňování v bezvědomí

V zabaveném Pelicotově počítači policisté našli přes 20 tisíc snímků a videí, na kterých je vidět, jak Pelicot a cizí muži znásilňovali ženu v bezvědomí. Při veřejné projekci v soudní síni otřesení lidé raději odcházeli.

Čtěte také

Na filmech je zachycena asi stovka mužů. Polovina z nich byla identifikována a také stojí před soudem. Většina z nich se tváří překvapeně: „Vždyť jen jako spala“.

Jak je možné, že nikdo z mužů neuměl rozpoznat, že nejde o sexuální hrátky, ale o znásilnění? Nebo to nikdo nechtěl poznat? Podle výpovědí se ti nepříliš bystří muži báli manžela nehybné ženy, protože Pelicot měl velkou autoritu. A tak dělali, co on chtěl.

Jak je možné, že psychopat může vnutit svou vůli dospělým mužům? Jak je možné, že tolik lidí se dalo nalákat na tak perverzní hru? Možná proto, že si tito muži o sobě mysleli, že jsou rozverní chlapíci, co si umí užívat, ale soud jim nyní ukazuje, že jsou zbabělí zločinci.

Zboží je na místě...

Jeden z obviněných lakonicky shrnuje staletí postavení ženy ve francouzské společnosti, když říká: „To je jeho žena, tak si s ní dělá, co chce“.

Čtěte také

Pelicot kdysi poslal zprávu jednomu z mužů: „Už můžeš přijít, zboží je na místě. Na posteli ležel bezvládný předmět – zdrogovaná paní Gisèle.

Francouzská společnost vzdává oběti paní Gisèle čest. Za její odvahu, že připustila, aby byl proces veřejný. Aby se stal učebnicovým příkladem procesu s násilníky, kteří se dopouštěli zvěrstev na ženě.

A přitom slova Madame, Mademoiselle znějí tak krásně.

Autorka je spisovatelka, žije v Paříži

autor: Klára Notaro
Spustit audio