Ke hvězdám? Snad po roce 2200…

Marc Millis v rámci NASA dříve vedl projekt Přelomových fyzikálních pohonů. Založil také nadaci s názvem Tau Zero, která se problematice mezihvězdné dopravy podrobně věnuje. V rámci svého odhadu pečlivě analyzoval energetickou situaci lidstva v uplynulých 30 letech a porovnal ji s energetickými nároky na kosmické lety ve stejném období (např. se starty raketoplánů).

Podle jeho výsledků lidská civilizace věnuje na kosmické lety určité procento celkové energetické produkce. Předpokládaný růst energetického potenciálu lidstva můžeme extrapolovat. Pokud při tomto pohledu do budoucnosti budeme zároveň předpokládat zhruba stejné procento energie určené pro kosmické lety, vyjde nám při očekávané energetické náročnosti mezihvězdných letů rok, kdy vypravíme první kosmickou loď na cestu ke hvězdám. Marc Millis všechny tyto operace provedl a své výsledky zveřejnil jednak na setkání astronomů v Praze a také v rámci webového archivu fyzikálních článků arXiv.org.

Millis se při výpočtech zabýval zejména dvěma projekty. Ten první přepokládá výpravu s 500 kolonisty, která by měla palivo jen na první impuls a nemířila by za konkrétním cílem k jiné planetě - nebrzdila by tedy v oblasti jiné hvězdy. Druhým uvažovaným projektem byla cesta bezpilotní sondy k hvězdě Alfa Centauri, při které se počítá s cestovní dobou 75 let a se zabržděním v cílové soustavě.

První výprava s kolonisty, mířící do kosmu nazdařbůh a navždy, by měla energetickou spotřebu asi jeden exajoule, tedy 10 na osmnáctou joulů. Tolik energie v současnosti vyrobí a zkonzumuje celá naše planeta během jednoho roku. Druhá výprava s „rozjezdem“ a konečným zabržděním by si vyžádala zhruba ještě desetkrát více energie - 10 na devatenáctou joulů. V prvním případě bychom tedy mohli nashromáždit energii někdy po roce 2200, v druhém až po roce 2500. Millisův odhad je podle odborníků navíc docela optimistický. Dříve než za 200 respektive 500 let by se tedy ke hvězdám mohly vydat jen extrémně malé nanosondy urychlované na subsvětelné rychlosti.