Kdo z koho
Poutavým seriálem na pokračování se stal příběh Spolkového domu v Přerově. Poté, co byla tato stavba z počátku 20. století vyškrtnuta za seznamu kulturních památek, získal její majitel demoliční výměr. Pak ministerstvo změnilo názor a z domu je opět kulturní památka. Majitel, který má údajně v plánu stavět obchodní centrum, ale oficiálně o změně neví, neboť nepřevzal papíry, kde je o tom řeč. Neoficiálně ovšem určitě ví, že co nezbourá do čtvrtka, bude pak muset chránit před poškozením, neboť rozhodnutí ministerstva kultury začne platit i bez podepsané doručenky.
Každá strana má svou pravdu a kompromis je v tomto případě nemožný. Majitel se zlobí, že mu město a stát kazí byznys, památkáři a mnozí občané prozměnu litují staré budovy. Nevidí v ní zřejmě ani tak symbol dělnického či komunistického hnutí, jako spíše místní architektonickou raritu anebo místo, kam chodili do tanečních. Poté, co včera bagr v zadním traktu strhl přístavky, úředníci bourání zastavili s pomocí strážníků s odůvodněním, že majitel nedodal doklad o odpojení přípojky plynu. Plyn je nepochybně dávno odpojen. Není pravděpodobné, že by brněnská stavební firma odeslala do Přerova sebevražedné komando.
Doručit potvrzení ale může být problém. Co udělá majitel, jestliže si třeba úřednice z podatelny stavebního úřadu čirou náhodou vezme volno a na kancelář pověsí zámek? V takovém případě už aby šetřil na novou střechu. Kvůli zmatkům úřadů by člověk podnikateli třeba i držel palce. Bylo by to snazší, kdyby se místo škaredé krabice chystal postavit něco pěkného. Ničím se ale nepochlubil, proto je spíše za kazisvěta a sklízí nevoli.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.