Kdo vydělává na obstrukcích?
S dnes zahájeným pokračováním jednání dolní parlamentní komory se do politické každodennosti podle všeho vrací po kratší pauze slovo obstrukce, v únoru skloňované ve všech pádech. Jak známo, obstrukční taktikou dlouhých projevů a různých dalších způsobů jak odsunout hlasování, zkrátka využitím všech možností skýtaných jednacím řádem sněmovny, se pravice rozhodla bránit návrhům především klubu sociálních demokratů, které se podle poslanců ODS a TOP 09 navýší už tak hrozivý státní deficit. A s výjimkou otázky zdanění zaměstnaneckých benefitů měli úspěch. Kvůli benefitů dopravácké odbory hrozily stávkou a při opakovaném hlasování po návratu novely ze senátu se k přidali ČSSD a KSČM lidovci, takže novela prošla a projde zřejmě i po vetu prezidenta.
Jinak se ale pravici dařilo prozatím vše ostatní odvrátit a to ji jistě povzbudí k očekávanému pokračování v obstrukční praxi. Tentokrát ji půjde o to, aby zarazila evergreenové téma zrušení zdravotnických poplatků a vyplácení 13. důchodů, což je oboje podle občanských demokratů a Schwarzenbergovy a Kalouskovy strany v krizových časech nezodpovědné.
A obstrukce jsou v dané chvíli závodem s časem. Funkční období dolní komory se blíží ke konci a pokud se ODS podaří zabránit schválení levicí předkládaných zákonů do konce tohoto týdne, pak bude šance přece je přijmout, spíš jen teoretická. Po jednadvacátém březnu se totiž nedají předlohy projednat řádným legislativním procesem, do něhož je třeba počítat 30 dnů, které má na projednání senát, a po opakovaném schválení sněmovnou ještě další patnáct dnů, které má zase k posouzení a k vyslovení veta právo prezident. Ten by podle propočtů mohl vrátit novely dolní komoře 10. května a levici by už zbývala jen možnost takzvané „čistící schůze“ těsně před volbami, během níž by se případná veta dala stihnout přehlasovat. Otázkou ale zůstává, zda by ona „čistící schůze“ byla řádnou, v níž by pravice znovu uplatňovala obstrukční postup, anebo mimořádnou, během které jsou kupříkladu projevy poslanců časově limitovány. Přičemž jak v rokování organizačního výboru sněmovny, který rozhoduje o jaký typ schůze půjde, tak v samotném „čištění“ od předpokládaných prezidentských vet ve sněmovním plénu, budou mít podstatnou roli lidovci. Jen s nimi dá levice dohromady stojedna hlasů nutné absolutní většiny. A lidovci se prozatím kupříkladu jak k regulačním poplatkům tak ke 13. důchodům stavěli odmítavě. Zhruba čtrnáct dnů před volebním víkendem bude ovšem atmosféra značně rozjitřená. Ale také mohou padat různé zákulisní nabídky na povolební uspořádání. Kdo vím, jaké budou volební preference za dva měsíce, od nynějších průzkumů se mohou ještě značně proměnit. Připomeňme jen ještě, že zákony, které se do konce funkčního období sněmovny nepodaří projednat takříkajíc „propadají do nicoty“ noví poslanci se k nim samozřejmě mohou vrátit (a pokud bude mít po volbách levice převahu, hravě je prosadí). Ale bude to nějakou chvíli trvat, neboť je nutné celou legislativní cestu znovu odstartovat, vlastně z bodu nula.
Bez ohledu na to, jak se bude osud nyní aktuálních levicových předloh odvíjet, si můžeme klást otázku, kdo vlastně z neochvějných obstrukcí pravice profituje. Na prvý pohled by se mohlo zdát, že úspěšná taktika ODS a jejích spojenců budí respekt. Ale rozhodně nikoli u voličů levice a těžko bude činit větší dojem na ty doposud nerozhodnuté. Pravicové sympatizanty pak ODS o ničem přesvědčovat nemusí. A kdo jsou z občanských demokratů v posledním období poněkud rozpačití – například v hlavním městě - mohou být obstrukcemi o kousek popostrčeni spíš k TOP 09, která se návrhům levice brání stejně pevně.
Na druhé straně bude v případě neúspěchu ČSSD až do poslední předvolební chvíle dál po ruce přitažlivé sociální téma. I když by neměla spoléhat na to, že by třeba příslovečná třicetikoruna u lékaře či v lékárně mohla být rozhodující ještě v dalších volbách.
Těžko také odhadovat, jaký na nerozhodnuté voliče může mít vliv prezident Václav Klaus. Ale pokud jej vnímají, pak možná zaregistrují nejen to, že hlava státu dopředu oznámila, že nemíní levicové předlohy podepisovat. Ale povšimnou si třeba i slov, která zazněla na dnešním rokování ekonomického fóra Zlatá koruna v Praze. Václav Klaus totiž ve svém projevu řekl, že za loňským či letošním deficitem je třeba hledat rozhodování socialistických vlád z minulých let. Podle prezidenta neochota sociální demokracie v letech jejího vládnutí pustit se do restrikcí, rozhodla o hloubce současných potíží. To působí před volbami skoro návodně a levice se bude směrem k Hradu jistě mračit a hovořit o porušení nadstranickosti. Řekněme ale, že Klaus hovořil na fóru coby ekonom. Jakkoli může rovněž jím tamtéž pronesená pochvala Topolánkova kabinetu za pokusy o pokles o schodku státního rozpočtu vyznít coby nepřímá podpora pravice. Leckdo si ovšem řekne, že se k ní měl Václav Klaus odhodlat o něco dříve.
Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.
