Kdo nehulí (trávu), není Čech!

Je to mnohem větší vzorek mladých lidí, než jaký přiznává podobnou náklonnost v ostatních evropských zemích - jinými slovy: jakýsi "evropský" průměr v této disciplíně se pohybuje kolem dvanácti procent. Juniorská česká reprezentace, tedy mladí lidé ve věku mezi 15 - 19 lety hlásí, že v podstatě každý druhý náš mladý spoluobčan okusil marihuanu, v číslech jsou to 44 procenta.

Kdyby tato čísla neměla znamenat nic jiného, pak vzhledem k tomu, že česká legislativa zaujímá k používání marihuany negativní stanovisko, ocitla se téměř polovina mladých lidí v této zemi mimo zákon...

Tak žertovné to ale není. Pravda, starší ročníky dokáží ročně vyprodukovat trestnou činnost nesrovnatelně nebezpečnější a ekonomicky více devastující, a to pod vlivem legálních látek; na druhou stranu - skutečnost, že máme mládež, která v rámci buď laciné revolty proti okolí, či z neznalosti, či z touhy po okamžitém a snadno přístupném dobrodružství, či z nemožnosti nějakého jiného vyžití sahá po ilegálních psychotropních látkách, by měla být, jak se moderně říká, "výzvou" pro libovolnou politickou reprezentaci. Okolnost, že tomu dlouhá léta u nás není, tedy, že tzv. boj proti zakázaným drogám se v našich končinách převažuje na stranu represe, nikoli na stranu osvěty a prevence, je - pozor, volím výraz vskutku téměř lichotivý - zarážející. Přirovnáme-li puzení k vonnému kouři k modelu společnosti, uspořádané volně dle dadaistického pokřiku sportovních fanoušků : Kdo neskáče, (skutečně) není Čech! - pak tedy: Kdo z mladých Čechů nehulí, jako by tedy skoro nebyl Čechem!

Uznávám, že tohle zjištění by asi mělo vyděsit armádu zodpovědných rodičů, to bychom však nesměli žít obklopeni dryáčnickou reklamou na kořalky všeho druhu, případně na říz, na jiskru, na tradici či na partu a kamarádství patřičně budující a podporující - pivo.

Čímž chci vyjádřit skutečnost, že prostě žijeme ve společnosti, která se vyznačuje pokryteckou a selektivní morálkou ve věcech látek, ovlivňujících činnost mozku.

Chci tím též vyjádřit, že alkohol a jeho nadužívání a zneužívání je problémem daleko větším. Námi většinově tolerovaný alkohol má samozřejmě, například v podobě vysokoprocentních lihovin, srovnatelné účinky jako tzv. tvrdé drogy, je však na druhou stranu společensky bagatelizovanou legální substancí, jakýmsi čertem, zameteným pod koberec, případně mrtvolou ve skříni.

Chci tím též vyjádřit skutečnost, že desítky tun legálních léků, ilegálně však užívaných koncovými samoléčiteli, tedy klienty, kteří si jaksi sami ordinují kolik těch ibuprofenů, diazepamů, neurolů či stilnoxů spolykají (a případně ještě zapijí nějakým tím pivkem či vínkem) dokáží celospolečensky jistě napáchat nesrovnatelně větší škodu, než marihuanový šluk někde na taneční zábavě. Abych té pravdy dořekl i další kus - ze zprávy nejen Evropského monitorovacího střediska, leč i z podobného dokumentu našeho domácího Národního monitorovacího střediska, není v zemi tolik tzv. "problémových" uživatelů marihuany jako v jiných zemích.

Česky to znamená asi tolik, že marihuana (jakož i další společenské drogy, jako extáze či lysohlávky) jsou v republice více záležitostí rekreačního (rozumějme, příležitostného, víkendového - nikoli nutně odborářského) povyražení... Dobrou pasáží zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti je několik zjištění.

Naši uživatelé drog jsou, navzdory nenápadité státní protidrogové politice, poučení - v roce 2004 stoupl počet vyměněných injekčních stříkaček z 1,7 miliónu na 2,3 miliónu.

Dále, že se zvyšuje dostupnost substituční léčby pro uživatele těžkých drog, konkrétně opiátů - v roce 2004 se pohybovala mezi 20 - 30 procenty nemocných. Což jsou úspěchy nikoli jen státu, ale hlavně nestátních pomocných institucí...

A konečně také zjištění, že u nás nestoupá počet uživatelů kokainu. Je prostě zatím pro domácí klientelu příliš drahý...

Kdybych byl jen o něco bystřejší, možná bych se pokusil zamyslet se nad souvislostí mezi rostoucím počtem domácích experimentátorů s marihuanou a evropsky nedostatečnými výdaji státu v oblasti vzdělání, kultury a sportu. Ale asi bych s tím nápadem neuspěl. Tak ho raději neřeknu...