Kdo lépe privatizoval?

Mimochodem podle nejrůznějších údajů lze tvrdit, že míra chudoby je v České republice jedna z nejnižších v celé Evropě. Přitom před zhruba patnácti lety stálo tehdejší Československo na začátku transformace ekonomiky z komunistické na tržní. Tehdy si málokdo dovedl například představit, že už žádný úřad nebude diktovat kolik má být v obci obchodů, co mají prodávat a jakou mají mít otevírací dobu. Ostatně stačí připomenout začátek tzv. malé privatizace a obavy, že lidé nebudou mít kde nakoupit potraviny, protože města zaplaví módní butiky a erotické obchody. Nebo strach lidí ze zdražování, když už na obalech nebudou natištěny centrálně diktované ceny. Jak ukázal čas, podobné obavy se ukázaly jako liché. Rovněž privatizace splnila to, co měla. Tedy podařilo se nalézt konkrétní vlastníky drtivé většiny podniků v zemi a přitom ekonomika nezkrachovala. Bohužel část z nich byla vytunelována a zkrachovala. Samozřejmě s odstupem doby lze polemizovat o tom, zda to bylo nezbytně nutné a zda takovýchto podniků nemělo být výrazně méně.

Pro podobné polemiky je příznačné, že nepracují s důkladnými ekonomickými analýzami, ale vycházejí spíše z osobních zkušeností, politických postojů, nebo z příkladů jednotlivých podniků. Ty sice mohou o české transformaci mnohé vypovídat, o jejím celku však mohou těžko vydat objektivnější obrázek. Proto je dobré zalistovat v knihách, které se pokusily transformaci analyzovat na základě nejrůznějších dat. Jednou z nich je kniha Evžena Kočendy a Lubomíra Lízala s příznačným názvem Český podnik v české transformaci v letech 1990 až 2000. V knize se například píše, cituji: "Země středoevropského regionu prošly obdobím hospodářské a sociální transformace. I přes rozdílnost počátečních podmínek nebo různost přístupů k privatizace byl po letech dosažen určitý stupeň sblížení na makroekonomické úrovni.

Makroekonomický obraz však zdaleka neříká vše o detailech hospodářského systému. Nepřiměřený důraz na makroekonomické důsledky může být dokonce nebezpečný a škodlivý. Mikroekonomický vývoj je totiž určujícím faktorem budoucích makroekonomických jevů." Píše se mimo jiné v knize Evžena Kočendy a Lubomíra Lízala, ze které je dobré ocitovat ještě další pasáž. Cituji: " Privatizace podniků byla samozřejmou nutností transformace. S odstupem času se ukazuje, že důležitou roli při dalším rozvoji daného podniku sehrála zvolená metoda privatizace.

Vývoj vlastnické struktury v letech 1991 až 95 byl přirozeně ovlivněn probíhajícím procesem kupónové privatizace. Ekonomicky smysluplnější vývoj vlastnických struktur se začal objevovat v českých firmách až v letech 1996 - 97. Privatizace v České republice proběhla v rámci tří programů - majetkové restituce, malá a velká privatizace. Právě velká privatizace byla nejdůležitějším programem v České republice. Ten se z velké části uskutečnil pomocí kupónové privatizace. Jejím hlavním cílem bylo odstranění státu z vlastnických vztahů společností a tím i z rozhodovacího procesu a kontroly. Jelikož ještě čtyři roky po skončení kupónové privatizace zůstal potenciální vliv státu a jeho majetkový podíl více než značný, nemůžeme v žádném případě charakterizovat cíl privatizace jako úspěšně splněný.

Důvodem selhání metody kupónové privatizace je metoda sama se svým důrazem na rychlost, na pozastavení ohledů na právní a institucionální hlediska, a se svým přispěním k nepřehlednosti a atomizaci vlastnictví." Píše se mimo jiné v knize Evžena Kočendy a Lubomíra Lízala s názvem Český podnik v české transformaci v letech 1990 až 2000. Autoři k podobným závěrům došly na základě důkladné studie nejrůznějších ekonomických údajů. Je tedy zřejmé, že s odstupem doby se nejeví způsob privatizace jako nejšťastnější. Zároveň je však dobré dodat, že neexistuje možnost ověřit v českých podmínkách jiné privatizační způsoby a tím určit, která metoda by vyšla daňové poplatníky levněji. To je asi na zkoumání dosavadního průběhu transformace české ekonomiky nejzajímavější.

Protože, jak už zaznělo v citátu z knihy pánů Kočendy a Lízala, i většina ostatních postkomunistických zemí se nakonec dostala na určitou srovnatelnou ekonomickou úroveň, přestože použila jiný způsob privatizace.