Kdo bude příštím předsedou Evropské rady?

Jako o budoucí hlavě Evropy se nejvíce hovoří o bývalém britském premiérovi Tony Blairovi. Podle bruselských zpravodajů ale představa, že by se do čela sedmadvacítky dostal největší evropský stoupenec íránské války, a představitel země, která leží mimo eurozónu a mimo schengenský prostor,v Bruselu příliš netáhne. Výsledkem je, že během posledních dnů prudce stouply šance jeho hlavního vyzyvatele, a tím je lucemburský premiér Jean-Claude Juncker.

Oba tito muži se nemají příliš v lásce. Lucemburčan je doyenem mezi úřadujícími evropskými šéfy vlád a je představitelem zakladatelské země Evropského společenství a již tři roky řídí Euroskupinu. Brit na konci svého desetiletého mandátu přivedl Spojené království na pokraj rozchodu s Unií.

Jak píše Le Monde, tyto dvě odlišné osobnosti si přitom zvolil Nicolas Sarkozy za hlavní soupeře pro kandidaturu na post budoucího předsedy Rady Evropské unie, tedy onoho v úvozovkách presidenta Evropy. V říjnu loňského roku je oba vyhlásil při jednání o Lisabonské smlouvě za "skvělé kandidáty". Blairova ofenzíva od té doby ovšem jakoby ztratila rozlet. Ve Štrasburku vůči němu velmi vlivní němečtí europoslanci vyjádřili svůj odpor. Předseda evropské socialistické skupiny Martin Schulz například prohlásil: "Tony Blair má smlouvu na 750 000 liber s bankou JP Morgan. Jelikož pochybuji, že by dostal stejný plat v Bruselu, myslím, že už si zvolil."

Mimo těchto dvou kandidátů jsou ovšem ve hře ještě další jména: belgický premiér Guy Verhofstadt, bývalý španělský premiér José Maria Aznar, bývalý polský president Aleksander Kwasniewski, anebo irský premiér Bertie Ahern. Ten ovšem na dotaz novinářů prohlásil, že má rád Evropu, ale na svou kandidaturu nepomýšlí, viděl by se spíše jako druhý, za Jean-Claudem Junckerem.

V Bruselu se spekuluje o tom, že vyhlášením Blairovy kandidatury Sarkozy vypustil kouřovou clonu, aby nakonec mohl podpořit Junckera. Sarkozy jako první hodil do arény konkrétní jména, čímž chtěl jakoby předjímat debatu více než rok předtím, než vstoupí v platnost nová smlouva, podle níž má být na dva a půl roku jmenován stálý předseda Evropské rady. Aby měla Francie dohled nad nominacemi za svého předsednictví. V Evropském parlamentu a v Evropské komisi je ale představa, že by mohl být stálý předseda Evropské rady zvolen hned po konci roku 2008, zpochybňována. Sedmadvacítka by pak dosadila José Manuela Barrosu, jenž má vážné šance na druhý mandát v čele komise.

V úterý 29. ledna hostí britský premiér Gordon Brown v Londýně presidenta Sarkozyho, kancléřku Angelu Merkelovou a italského premiéra Romano Prodiho, aby spolu probrali finanční stabilitu. Přípravná schůzka ministrů financí se konala 17. ledna v Paříži. Tato elitářská metoda není ostatním Evropanům po chuti. Podle belgického premiéra Verhofstadta je pro řízení Unie lepší komunitární metoda, než mezivládní. Evropská komise zprvu ani nebyla přizvána, a její předseda Barroso si musel svou účast téměř vydupat. Přípravné schůzky se zato nezúčastnil eurokomisař pro hospodářské a finanční záležitosti Joaquin Almunia, ani lucemburský premiér a předseda Euroskupiny Jean-Claude Juncker. Ten řekl pro lucemburské rádio ohledně odmítání eurozóny, že britská vláda již nesedí u stolu, kde se rozhoduje, což je vysvětlením, proč britský premiér zve mimo jakékoliv struktury.

Podle bývalého francouzského premiéra Edouarda Balladura má budoucí president Unie splňovat dvě podmínky: pocházet ze země, která plně přistoupila na unijní pokrok, a účastní se všech forem spolupráce; a musí být odhodlaný budovat nezávislost Evropy, zejména v oblasti diplomatické a vojenské. A Velká Británie si v mnoha oblastech vymohla zvláštní statut a Blair přes svá vyhlašování dobrých úmyslů po deset let neučinil nic, aby s s jejím výjimečným postavením skoncoval. Při vší úctě k Blairově osobnosti, jak by mohl být kvalifikovaným mluvčím Evropy a například vyjednávat coby evropský president s americkým presidentem o tom, jak koordinovat vztah mezi euro a dolarem, když pochází ze země, která si uchovala veškerou měnovou nezávislost?

Prvním vrchním představitelem Evropy by jistě měl být osoba, jež udá ten správný tón a vyprofiluje nové funkci tvář i do budoucna. A takovou je bezesporu Juncker, přesvědčený Evropan, který je tím, kdo uchovává a přenáší do budoucna ideály otců zakladatelů. Pokud státy podle Masarykova vyjádření trvají ideály, z nichž se zrodily, platí to stejnou měrou o Evropské unii. Další Junckerovou předností je, že ztělesňuje to zásadní, na čem stále Evropská unie stojí, a to je porozumění mezi Němci a Francouzi. Není ani levý, ani pravý, ale evropský. Není frankofil, ani germanofil, ale demokrat. A pro malé země, jakou je naše republika, představuje tento sebevědomý a konsensuální představitel maličkého velkovévodství vzor i záruku, že malé země nebude nikdo odkazovat do role mlčících pozorovatelů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .