Kde se třou japonští úhoři

24. září 2010
00366504.gif

Kam se vydávají na svatební cestu japonští úhoři? Jednu z velkých záhad života Tichého oceánu rozřešil japonský oceánolog Katsumi Tsukamoto - odhalil trdliště japonských úhořů u podmořské hory Suruga u Marianských ostrovů.

Úhoři patří k nejtajemnějším rybám. Cíl tahu evropských a amerických úhořů na trdliště v hlubinách Sargasového moře byl odhalen teprve po dlouhém a náročném pátrání. Na kloub mu přišel až ve 20. letech minulého století dánský oceánograf Johanes Schmidt. Podobnou odyseu podnikají na své svatební cestě i východoasijští úhoři. I oni opouštějí v dospělosti řeky a táhnou do moře, kde se třou a hynou. Jejich potomstvo se pak vrací zpět do řek, kde prožili většinu života jejich rodiče.

V současné době čelí úhoři hrozbě vyhubení. Jejich stavy drasticky klesají. Kromě nadměrného rybolovu jsou na vině i změny životního prostředí. Larvy úhořů jsou existenčně závislé na mořských proudech, které je z místa zrodu přepraví na vzdálenost tisíce kilometrů ke kontinentálnímu pobřeží. Jen tak mohou mladí úhoři najít ústí řek a vplout do nich. I nepatrná odchylka ve směru či intenzitě mořských proudů však může svést mladé úhoře "na scestí". Pobřeží minou a skončí v nehostinných severských vodách, kde jsou odsouzeni k smrti. Evropské úhoře tímto způsobem ohrožují "výstřelky" Golfského proudu. Rizika, jimž čelí japonští úhoři, jsou zatím prozkoumána jen málo. Přesné místo jejich tření nebylo donedávna známo, a tak nebylo ani jasné, které mořské proudy rozhodují o přežití a návratu mladých ryb.

Japonský oceánolog Katsumi Tsukamoto z tokijské univerzity podnikl na palubě lodi Hakuho Maru výzkumnou plavbu po Filipínském moři. Z předchozích výzkumů věděl, že se úhoři třou v oblasti Marianských ostrovů v červnu v období, kdy je měsíc v první čtvrti. Když Tsukamoto spustil 15. června do hlubiny jemnou síť, vytáhl s ní na hladinu i larvy úhořů, jež nebyly starší než tři dny. Hakuho Maru se v té chvíli nacházela na 14 ° severní šířky a 142 ° vývodní délky a pod dnem lodi se z mořského dna tyčila podmořská hora Suruga. Právě sem, do tohoto jediného místa připlouvají japonští úhoři k tření. Na rozdíl od evropských úhořů, kteří tráví "svatbu" na poměrně rozlehlém území Sargasového moře, se námluvy japonských úhořů odehrávají na maličké lokalitě. Důvod je zřejmý. Z okolí hory Suruga unáší larvy Severní rovníkový proud na západ k Filipínám a tam je předá vodám proudu Kurošijo. Ten "protáhne" larvy Východočínským mořem a dopraví je do domoviny jejich rodičů - do Japonska. Tsukamoto si je japonským původem úhořích larev od podmořské hory Suruga zcela jist, protože larvy nesly ve své dědičné informaci stejné znaky jako dospělí japonští úhoři.

Objev trdliště japonských úhořů opět prokázal, jak dokonale je chování živočichů "vyladěno" na jejich konkrétní životní podmínky. Pokud by se úhoři spletli a zplodili potomstvo jen o něco dále, zanesl by Severní rovníkový proud jejich larvy k proudu Mindanao, který se u Filipín stáčí k jihu k Sundskému souostroví. Japonsko by tito úhoři už nikdy nespatřili. Bohužel, stejně osudné zabloudění může připravit úhořům člověk, který mění pozemské klima. Mořské proudy se mohou hnout ze svých obvyklých tras a i malá odchylka se může stát úhořům osudnou.