Kavan proti vládě

Během jejich nepřítomnosti se ovšem vrátila možnost obnovit vládu s lidovci a Unií svobody. Příliš by se nezměnila, jen Stanislava Grosse by v jejím čele nahradil Jiří Paroubek. Nikdo z levicového křídla se proti tomu překvapivě nepostavil. I když nakonec to zase takové překvapení nebylo, schopnost získat podporu mezi poslanci nebo v předsednictvu nakonec mají z levičáků pouze dva zmínění poslanci.

Teď se Kavan s Laštůvkou vracejí a pokud budou chtít, vzniku nové vlády mohou zabránit. Zřejmě by stačilo, když budou proti při hlasování o důvěře ve sněmovně.

Hrozbu, že někteří poslanci ČSSD budou proti opakování společné vlády s lidovci, berou špičky jejich strany vážně. Právě proto stáhli ze stolu plán, že se vymění kontroverzní ministryně zdravotnictví Milada Emmerová. Z pohledu poslanců levicového křídla je právě ona zárukou, že se nebudou zavádět poplatky u lékaře. Jeden z nich, Robert Kopecký, dokonce oznámil veřejně, že vláda bez Emmerové nemá na jeho hlas nárok.

Paroubek, Gross a další lidé, kteří sestavují vládu, se snažili vyjít levicovému křídlu vstříc i v jiných případech. Novým ministrem pro místní rozvoj bude jeden z jeho představitelů Radko Martínek, levicovým smýšlením je proslulý také Petr Zgarba, který nahradí Jaroslava Palase na ministerstvu zemědělství. O svou pozici se nemusí bát ani ministr pro místní rozvoj Zdeněk Škromach a Paroubek slibuje, že za jeho vlády se nebude v rozpočtu škrtat tak přísně, jak by si přál ministr financí Bohuslav Sobotka.

Vypadá tedy všechno domluveno, jenže jen do chvíle, než se vrátí Kavan s Laštůvkou. Z jejich pohledu je totiž nová vláda skutečně nepovedená, když v ní zůstal ministr zahraničních věcí Cyril Svoboda. Už minulý týden upozornili své stranické kolegy, že kabinet se Svobodou nepodpoří. Kdo je může donutit, aby změnili názor?

Takový bude úkol zítřejšího ústředního výkonného výboru, kde budou sociální demokraté o podpoře nové vlády rokovat. Výbor může poslancům nařídit, aby pro vládu hlasovali, a pokud by tak učinil, šlo by o skutečně silný donucovací nástroj.

Na druhé straně je ovšem třeba dodat, že Kavan i Laštůvka jsou dostatečně sebevědomí na to, aby doporučení výkonného výboru neposlechli. V každém případě se pokusí usnesení o podpoře vlády zabránit a přinejmenším změnit. Varianta, že koalici 101 nakonec odmítne sociální demokracie, není ještě úplně ze hry.

Pokud ovšem člověk zhodnotí situaci s odstupem, tak předpověď zní: ani Kavan a Laštůvka novou vládu nepotopí. Zkušeností mají dost a vědí, že demokratický politik se k cíli dostává jednotlivými kroky. Během krize váha levicového křídla posílila, není tedy důvod všechno sázet na jednu kartu.

V těchto dnech se hlásí další a další sociální demokraté k levicovému manifestu, který Kavan sepsal a na konec května už je svolána zakládající schůze levicové platformy do památného pražského hostince U kaštanu, kam by se měl dostavit dokonce bývalý předseda Miloš Zeman. S trochou fabulace si lze představit, že po prohraných volbách v roce 2006 se zmocní levice vlády nad sociální demokracií a jako zachránce povolá Zemana s Vysočiny. Je to vyhlídka, se kterou už se dají hrát politické hry.

Spekulace do budoucna - ani do zítřka, ani do roku 2006 - není třeba brát úplně vážně, vždy se může stát něco, s čím prognostik předem nepočítá. Nakonec vždycky jen upozorňují na to, co už existuje. Realitou a hrozbou pro současnou sociální demokracii se stává jednoznačně její rozkol. Třeba se najde kompromis v podobě Paroubkovy vlády, vždy je ale možné počítat s tím, že při nejbližší příležitosti se sociální demokraté opět pustí do sebe. Hrozbou je taková možnost přitom nejen pro největší vládní stranu, ale také pro vládu jako takovou a také pro stabilitu celé země.

Jedni sociální demokraté se pod tlakem okolností a ekonomické situace snaží modernizovat stranickou politiku a nabídnout občanům řešení aktuálních problémů. Levicové křídlo míří více k populismu a využívá přežívající nostalgie po výhodách minulého režimu, včetně bezplatné zdravotní péče a zadarmo přidělovaných bytů. Jakoby se v jediné straně odrážela celá naše společnost. Pro sociální demokraty to není dobré. Těžko se pustit do nějaké politiky, když je předem jisté, že hlavní opozici budu mít ve vlastní straně. Tím jsou vyloučeny politické manévry, které si může dovolit každá strana - totiž využít každé porážky k novému vítězství. Třeba Miloš Zeman využil svou bamberskou aféru k tomu, aby sjednotil stranu. Grossova aféra, která nebyla o nic větší než Bamberg, byla pro levičáky záminkou, jak posílit své pozice.

Zkrátka a dobře, sociální demokraté by si měli v nejbližších týdnech něco doma vyřešit. Asi by se ale těžko hledal ten, kdo ještě věří, že se jim to rychle podaří.