Kauza Josefa Vondrušky

Pokud má pravdu on, je s podivem, proč se k trestnímu stíhání sám nevydá, jak ho k tomu ostatně vybízí i místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Nic by tím přece neriskoval. Pokud je nevinný, justice by ho očistila, a on by se o to spokojeněji mohl toulat svými oblíbenými Jizerskými horami, kde se, jak píší komunistické Haló noviny, "rád brouzdá rozkvetlými lukami, s rozkoší vdechuje vůni bylin kadeřených větrem a naslouchá šumícím bystřinám a věčné písni lesů". Pokud Vondruška vinný je, také se nemá čeho bát. Kdo by mu chtěl vinu dokázat třicet let poté, co údajně cpal vězňům hlavu do záchodu, téměř jistě se po tak dlouhé době ocitne v důkazní nouzi.

A navíc: zneužívání pravomocí veřejného činitele se promlčí už po třech letech. Tedy pokud se neprokáže, kupříkladu, že veřejný činitel přivodil týrané osobě závažný zdravotní následek. A opět: Lze takové věci prokázat po tolika letech? Když, nadto, jeden z Vondruškových vězňů Jiří Gruntorád říká, že v tom žaláři byli i horší bachaři? Čeho se tedy bojí Josef Vondruška? To nevíme. On sám říká: "Je velmi laciné tvrdit, že se mohu obhájit před soudem. To může říci ten, kdo před ním nestojí a nemá měsíce neustále v patách novináře." Ergo kladívko: ústavní činitel nám tu sděluje, že justice je v této zemi k ničemu. Anebo ještě jinak, že jen zdržuje od vdechování vůně bylin a naslouchání šumícím bystřinám. Nezdržuje od toho ale i poslancování?